Jana Eyrová: Originální adaptace slavného románu, při které místy nebudete dýchat napětím

Název románu Jana Eyrová, jehož autorkou je anglická spisovatelka Charlotte Brontëová, si z hodin literatury pamatuje většina z nás. Toto na svou dobu velmi pokrokové dílo, ve kterém se velmi působivě mísí prvky romantismu, realismu i gotického románu, se dočkalo mnoha různých filmových i seriálových zpracování. To poslední je z roku 2011, hlavní role ztvárnili Mia Wasikowska a Michael Fassbender.

Nový pohled na slavný román

Na rozdíl od většiny předchozích adaptací režisér filmu Cary Joji Fukunaga posílil jeho ponurou část. Ne nadarmo je gotický román pokládán za předchůdce moderního hororu. A právě to dává dílu novou sílu a dimenzi, která v mnohém předčí oblíbené romantické romány s upíří tematikou z posledních let, jako je například sága Stmívání.

Jistě, temný hrdina příběhu Rochester není upír, ale to je jen „technická záležitost“. Jedním z rysů gotických románů romantického stylu je přitažlivost panenské dívky k nebezpečnému muži. Čím je hrdinka prostší a bezmocnější, tím lépe, ale zároveň musí být hrdá, ctnostná a statečná. Její přitažlivost k zlověstnému hrdinovi musí být založena na soucitu, nikoli na strachu.

Tato atmosféricky nová Jana Eyrová těmto požadavkům rozumí, stejně jako architektuře a krajině, které ztělesňují gotické pojetí. Film začíná útěkem Jany přes bezútěšná vřesoviště, kde se proti ní spikla i příroda. Takový začátek nečekáme, Jana je již zcela dospělá, ale později nám flashbacky připomenou i její „dickensovské“ dívčí období, krutou tetu, sadistickou internátní školu i to, že si jako dívka bez prostředků musela vydělávat jako guvernantka.

Charismatická dvojice

Jana je v románu popisována jako prostá dívka. Mia Wasikowska, která ji v této adaptaci ztvárňuje, ale zdaleka tak prostá není. Zaměstná ji tajemný Edward Rochester, aby dohlížela na výchovu jeho svěřenkyně Adele Varensové na jeho izolovaném panství Thornfield. Jak přišel k mladé dívce jako ke své „svěřenkyni“, je výborná otázka, jedna z mnoha, na kterou by pravděpodobně mohla odpovědět oddaná hospodyně paní Fairfaxová.

„Klasickou Janou Eyrovou“ je verze z roku 1944 s Joan Fontaineovou a Orsonem Wellesem. Fontaineové bylo 27 let, Wellesovi 29 let. Wasikowské je ve filmu pouhých 21 let a Michaelu Fassbenderovi 34 let. V románu je Janě 20 let a Rochester je starší. Tento film tak dává správně najevo jejich věkový rozdíl, Jana musí být v každém ohledu zastrašena svým „zaměstnavatelem“. I když upřímně řečeno žádná verze neudělala Rochestera tak neatraktivního, jak je popsán v knize.

Klasické i moderní zároveň

Rochester je po většinu času nepřítomen, i když ho zastupuje chmurná atmosféra Thornhillu, záhadná loajalita paní Fairfaxové a pocit, že v obrovském sídle není něco v pořádku. Zde je významný přínos Judi Denchové, která skvěle ztvárnila paní Fairfaxovou, z tónu jejího hlasu se dá o Rochesterovi vyčíst mnohem víc než z jejích slov.

Ať již děj znáte či nikoli, román je vlastně o zakázané sexuální přitažlivosti na obou stranách a velká část jeho síly pramení z potlačovaných emocí Jany i Rochestera. Někdy se uvádí, že Charlotte Brontëová možná šifrovaně psala o pocitech, které ctnostné dívky její doby neměly cítit.

Zdroj: imdb.com, silverpetticoatreview.com

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu