Tucet špinavců: Válečná klasika, ve které je obyčejné zvonění na zvonek překvapivě symbolické

Jeden z nejklasičtějších válečných filmů všech dob, plný tehdejších hollywoodských hvězd, jako byl Lee Marvin, Ernest Borgnine, Telly Savalas, George Kennedy, Donald Sutherland či Charles Bronson. Dnes už si jen stěží dokážeme představit, že by se hvězdy Hollywoodu spojily kvůli jednomu filmu, v roce 1967 se to ale stalo. Snímek byl inspirován stejnojmenným románem E. M. Nathansona o dvanácti odsouzených vojácích, lupičích, vrazích a násilnících. Ti byli v roce 1944 vysláni na sebevražednou misi, vyhodit do povětří zámek německých generálů, s příslibem, že těm, kteří přežijí, bude trest zmírněn.

Jak to bylo ve skutečnosti, není dodnes zcela jasné

Román byl inspirován údajně pravdivým příběhem několika zločineckých vojáků z druhé světové války. Ti dostali přezdívku Tucet špinavců, nebo někdy též Špinavá třináctka, záleží na zdroji, za to, že se odmítali koupat a holit, a údajně byli vysláni na podobnou misi. Nathanson se tuto historku dozvěděl od svého přítele, producenta Russe Meyera, který se o tomto příběhu dozvěděl, když za druhé světové války pracoval jako bojový fotograf. Nathanson později získal smlouvu na knihu, která by jejich příběh zachycovala.

Nicméně ani po více než dvou letech pátrání se mu nepodařilo pravdivost Meyerova vyprávění bezpečně ověřit. Proto se spolu s vydavatelem rozhodl příběh zpracovat smyšleně. Bestselleru se prodalo více než dva miliony výtisků, byl přeložen do mnoha jazyků. V roce 1967 byl natočen stejnojmenný film, který režíroval Robert Aldrich. V roce 1985 napsal Nathanson pokračování s názvem Tucet špinavců: Druhá mise.

Symbolické detaily, kterých si stojí za to všimnout

Když Lee Marvin a Charles Bronson zvoní na zámku, zvonek zazvoní krátce „da da da da“ třikrát za sebou. V Morseově abecedě je to písmeno V neboli victory – vítězství a čtyři tóny, které zvonení představuje, jsou prvními tóny Symfonie č. 5 c moll neboli Osudové Ludwiga van Beethovena, která byla známá jako vítězný hymnus spojeneckých sil za druhé světové války.

Postava Charlese Bronsona ve filmu říká, že jeho otec byl horník ze Slezska. Ve skutečném životě je to téměř pravda. Bronsonův otec byl totiž původně horník z Litvy a Bronson, vlastním jménem Charles Dennis Buchinsky, sám jako chlapec pracoval v dolech v Pensylvánii.

Zdroj: warhistoryonline.com, hollywoodreporter.com

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu