Samuraj: Snímek, ve kterém má každý pohled, slovo, detail i záběr svůj význam

Samuraj je název kritikou oceňovaného kriminálního filmu, který měl svou premiéru již v roce 1967. Snímek, který režíroval Jean-Pierre Melville, vypráví příběh profesionálního zabijáka Jefa Costella, kterého ztvárnil Alain Delon. I po více než padesáti pěti letech diváci stále oceňují jeho přesvědčivý příběh, stylovou kameru a působivé „noir prvky“.

Když slova nejsou potřeba

Prázdná místnost. Ne, není prázdná. Ve stínu je sotva vidět muž na posteli. Zapálí si cigaretu a kouř se stočí k pramínku světla z okna. Po chvíli muž vstane a přesune se k věšáku poblíž dveří. Nasadí si klobouk, s jemnou přesností si upraví krempu a vyjde na ulici.

Stejně jako malíř může i filmař několika tahy naznačit naprosté mistrovství. Režisér Jean-Pierre Melville diváky vtáhne do kouzla filmu Samuraj ještě předtím, než kdokoli řekne jediné slovo. Dělá to pomocí světla, barev a činů, které mluví místo slov.

Muž nastartuje auto a jede s ním opuštěnou ulicí ke garáži, jejíž dveře jsou otevřené. Vjede dovnitř, kde na něj čeká mechanik, který vymění poznávací značky. Řidič čeká a kouří. Poté mechanik otevře zásuvku a řidič natáhne ruku pro zbraň, kterou si strčí do kapsy. Podá mechanikovi peníze a odjíždí. Celou dobu neřekne ani slovo.

Mužem za volantem je Alain Delon, kterému v době natáčení filmu bylo 32 let. Jeho strategií, jak se v tomto snímku vypořádat se svým proslulým pohledným vzhledem, který byl často oceňován více než jeho herecké umění, bylo použít kamennou tvář. Filmový kritik David Thomson ho proto nazval „krásným destruktivním andělem temné ulice“.

Muž bez emocí, který se strojovou přesností vykonává to, co je nezbytné ke splnění úkolu i k přežití

Costello je nájemný vrah. Film ho sleduje s pečlivou pozorností k detailům, zatímco si vytváří alibi, zabíjí majitele nočního klubu, přežije policejní výslech, je zrazen těmi, kdo ho najali, a stává se předmětem policejního pátrání, které zahrnuje honičku kočky s myší v pařížském metru. Po celou tu dobu na sobě nedává znát téměř žádné emoce.

S vytvořením alibi mu pomáhají dvě ženy. Žena jménem Jane, která ho miluje, i když má bohatého milence a Jef to ví. Roli ztvárnila Nathalie Delonová, tehdejší manželka Alaina Delona. Druhá žena, černošská hudebnice Valerie, která hraje na klavír v nočním klubu, lže na potkání a tvrdí, že ho nikdy neviděla. Ona však ví, že ano. Lže, aby mu pomohla?

Surrealistická studie osamělosti člověka i inspirace americkými gangsterkami 40. let

Film si mistrovsky pohrává s vizuálním stylem i hereckými výkony. Proti Delonově odtažitosti a chladné objektivitě režiséra staví postavu policejního inspektora v podání Francoise Periera, který štěká rozkazy do policejní vysílačky a zároveň řídí pátrání. Ví, že Jef lže, ale nemůže to dokázat, a dojde i na scénu, kdy se snaží vydíráním přimět Jane, aby Jefa zradila.

Jedním z potěšení filmu je uvědomit si, jak komplikovaná se stala zápletka v jeho ploché a mrtvolné podobě. S minimem dialogů a střídmými scénami čisté akce snímek vytváří situaci, kdy Jefa hledá po celé Paříži policie i podsvětí, zatímco on současně uskutečňuje svůj vlastní plán a vyřizuje si účty s oběma ženami.

Samuraj nás též učí, jak je akce nepřítelem napětí, jak akce uvolňuje napětí, místo aby ho budovala. Je lepší čekat celý film, než se něco stane, než sedět u filmu, kde se neustále dějí věci, na kterých nám nezáleží. Melville používá k budování napětí postavy, nikoliv akci.

Zdroj: ilcinemaritrovato.it, imdb.com, medium.com

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu