V roce 1968 na sebe americký režisér Barry Shear upozornil snímkem o generační propasti, který se jmenoval Wild in the Streets. Film dokázal být zároveň nespravedlivý k dětem, zlomyslný vůči dospělým a urážlivý vůči všem, kdo se zabývají problémy, které souvisejí se sladěním úzkostí a zájmů mladší a starší generace. O čtyři roky později na sebe opět strhl pozornost, tentokrát snímkem s neobvyklým názvem Přes 110. ulici.
Rozzlobit mafii se nevyplácí
Snímek pojednává o násilí mezi newyorskými černochy a bělochy. Jeho hlavním tématem je tak do dnešní doby velmi ožehavé téma rasismu. Film vypráví o partě harlemských drsňáků, kteří přepadnou v centru města při předávání peněz za drogy členy mafie, ukradnou jim několik set tisíc dolarů a všechny zúčastněné postřílejí. Mafie vedená Anthonym Franciosou se jim samozřejmě následně snaží pomstít. A policie v čele s Anthonym Quinnem a Yaphetem Kottem, o kterých se dá s trochou nadsázky říci, že jeden je starý, druhý mladý; jeden je běloch, druhý černoch; jeden se chystá do důchodu, zatímco druhý se teprve „bije o místo na slunci“, zahájí vyšetřování. Než skončí, jsou prakticky všichni zabiti, různými způsoby, ale hlavně samopalem, který dělá hodně hluku a stříká přitom spoustu krve.
Povědomá hudba?
Jak jsme již zmínili, jedním z hlavních témat snímku je rasismus, ostatně sám název filmu Přes 110. ulici odkazuje na skutečnou 110. ulici v New Yorku, která byla v sedmdesátých letech pokládána za jakousi hranici mezi bohatou bílou smetánkou a černošskou chudinou. Kromě motivů rasových, jsou ale ve filmu též mnohé motivy sociální či existenciální. Atmosféru snímku podtrhuje i typická hudba. Mimochodem titulní píseň Bobbyho Womacka Across 110th Street byla o několik desetiletí později využita například Quentinem Tarantinem ve filmu Jackie Brown nebo ještě o dalších deset let později ve filmu Americký gangster.
Zdroj: variety.com, imdb.com
