Nezlomný: Příběh o obdivuhodném člověku, který kazí přílišná melodramatičnost a snaha za každou cenu vzbudit emoce

Filmy jako Nezlomný a kniha Laury Hillenbrandové, podle níž byl natočen, zachycují něco, v co všichni doufáme – že i my jsme nezlomní. Že když se ocitneme tváří v tvář strašlivým a život ohrožujícím situacím, zareagujeme podobně jako Louis Zamperini, najdeme v sobě novou studnici odvahy a přežijeme nepředstavitelné. Právě odolnost lidského ducha nás znovu a znovu přitahuje k filmům natočeným podle skutečných příběhů, abychom společně s hlavními hrdiny prožívali jejich bolest i triumf.

Působivé, ale příliš vyumělkované

Snímek Nezlomný začíná působivě zinscenovanou a natočenou sekvencí leteckého souboje, která překvapivě definuje silné i slabé stránky filmu v následujících více než dvou hodinách. Pozornost věnovaná detailům, když Zamperini, v podání Jacka O’Connella, se svými kamarády otáčejí letadlem a míří na nepřítele, je velmi působivá.

Mraky jsou dokonale „umístěny“ pro vizuální působivost, malá kapka krve na Zamperiniho čele nedokáže „zakrýt“ jeho vzhled filmové hvězdy. Vše působí inscenačně přesně, ale zároveň ne zcela autenticky. Je to poněkud hollywoodsky staromódní. A navzdory O’Connellovu charismatu tento pocit film nikdy neopustí. Pocit, že sledujeme lidské utrpení, které vypadá „příliš hezky“ a příliš rafinovaně.

Nadaný sportovec

Louis Zamperini se měl stát známým díky svým sportovním schopnostem. „Torrance Tornado“ byl americký olympijský atlet, jehož kariéra byla přerušena, když nastoupil do druhé světové války a působil jako člen posádky bombardéru.

Trénuje i ve chvílích, kdy by to většina lidí vzdala. Je to typ běžce, který se drží zpátky a svůj krok zrychlí až ve chvíli, kdy všichni okolo dosáhnou bodu vyčerpání. To je rovněž jeho povahový rys, který mu dobře poslouží během noční můry, kterou mu osud připravil.

Peklo na moři

Zamperini a další dva muži z posádky přežijí pád letadla uprostřed Tichého oceánu. Dostanou se sice do záchranného člunu, ale postupem času si dehydratace, hlad a vyčerpání z horka vybírají svou daň.

Tyto scény byly režisérkou Angelinou Jolie a jejím týmem pozoruhodně dobře nastudované a natočené. Jsou to nejlepší scény filmu, okamžiky, v nichž cítíme Zamperiniho rostoucí zoufalství a pravděpodobnou smrt. Mají soustředěnost, křehkost i účelnost, které druhá polovina filmu postrádá.

Peklo na zemi

Ta začíná ve chvíli, kdy je Zamperini po 47 dnech plavby zachráněn, ale zároveň též odsouzen k tvrdé práci v japonských zajateckých táborech. Zde ale film bohužel nedokáže zprostředkovat nebezpečí a to, co je skutečně v sázce. Snímek tak začíná místo skutečného dramatu postav přecházet spíše v rekonstrukci jejich minulosti.

Zamperiniho příběh se tak úhledně rozpadá do několika retrospektivních dějství, především o malém italském přistěhovalci s atletickými vlohami a o členovi amerického olympijského týmu na hrách v roce 1936, který přestože nezískal medaili, si získal srdce diváků.

Méně je někdy více

Snímek Nezlomný je jedno z těch hollywoodských dramat, na kterých není nic „vyloženě špatně“. Film zprostředkovává skutečný příběh, který stojí za to vyprávět, má dobré herecké obsazení i intenzivní středobod v podobě záchranného člunu. Jen je prostě příliš „uhlazený a krásný“, než aby to mohla být pravda.

Zdroj: imdb.com, theguardian.com

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu