V napínavých okamžicích filmu se hlavní hrdina v podání Andrewa Garfielda obrací o pomoc k vyšší moci: „Pane, prosím, pomoz mi zachránit ještě jednoho.“ Desmond Doss, adventista sedmého dne, který odmítl nosit zbraň, ale narukoval jako zdravotník do americké armády, se na jaře 1945 ocitl v krvavé bitvě o Okinawu. Vyzbrojen pouze biblí, odnáší své zraněné spolubojovníky jednoho po druhém do bezpečí skrze nepřátelskou palbu a opakovaně prosí Boha, aby mu pomohl zachránit ještě jednoho.
Režisérské umění Mela Gibsona
Slova, která zazní z Garfieldových úst, jsou stejná slova, která skutečný Doss pronesl na japonském ostrově před téměř osmdesáti lety. Většina děje filmu je totiž věrně čerpána z Dossova života. Scenárista Robert Schenkkan, který napsal první předlohu, vycházel z vojenských záznamů a záznamů rozhovorů s Dossem, ačkoli najít dostatek materiálu bylo náročné, protože skromný hrdina nikdy nechtěl být středem pozornosti.
O počtu životů, které Doss zachránil, se vedou spory. On sám číslo odhadoval na padesát, armáda trvala na tom, že se blíží stovce, všeobecně se uvádí sedmdesát pět. Režisér Mel Gibson se ale ve svém filmu těmito „detaily“ nezabývá. Místo toho se soustředí na výchovu, která formovala Dossovo přesvědčení, a na hrůzný boj, který ho přiměl k tomu, aby toto přesvědčení uplatnil v akci. Výsledek není pro slabé povahy. Pojďme si přiblížit muže, jehož tiché a skromné hrdinství se snímek snaží vylíčit.
Odmítání násilí
Desmond vyrůstal v Lynchburgu ve Virginii jako syn tesaře. V dětství ho zaujal zarámovaný plakát Desatera přikázání, zejména ilustrace, která doprovázela šesté přikázání. Byla to kresba Kaina, který zabil svého bratra Ábela. Zatímco Dossův otec, veterán z první světové války, často pil a trpěl depresemi, jeho matka byla silně věřící žena, která své děti pravidelně vodila do kostela.
Scéna ve filmu, v níž Desmond během hádky mezi rodiči sebere otci zbraň, je variací na podobnou událost v Dossově životě. Ve skutečnosti to byla hádka mezi Dossovým otcem a strýcem, která chlapce přiměla k přísaze, že se nikdy nedotkne zbraně.
Vstup do armády
Když Japonci bombardovali Pearl Harbor, pracoval Doss v loděnici v Newport News, což mu umožňovalo odklad vojenské služby. On ale cítil morální povinnost do služby nastoupit, zejména proto, že nebojoval „jen“ za svobodu, ale i za náboženskou svobodu. Domníval se, že jako zdravotník může, jak sám říkal, „být jako Kristus, zachraňovat život, místo aby ho bral“.
Láska
Ve filmu je poutavým způsobem zachyceno milostné vzplanutí Dosse k jeho budoucí ženě Dorothy Schutterové, která pracovala jako zdravotní sestra, když se Desmond rozhodl jít několik kilometrů pěšky do nemocnice poté, co v rádiu slyšel výzvu pro dobrovolníky, aby darovali krev.
To je sice pravda, Desmond svou krev tímto způsobem skutečně daroval, nicméně s Dorothy se ve skutečnosti seznámil v kostele v Lynchburgu. Vzali se v srpnu roku 1942 a zůstali spolu až do smrti Dorothy v roce 1991. Později se Desmond oženil s Frances Dumanovou, s níž zůstal až do své smrti v roce 2006.
Komplikovaný vztah s ostatními vojáky
Doss sám sebe nepovažoval za odpůrce vojenské služby, ale za svědomitého spolupracovníka. Na rozdíl od odpůrců byl ochotný nosit uniformu, salutovat americké vlajce a sloužit své zemi. Když však přijel na základní výcvik do Fort Jackson, jeho spolubojovníci jeho chování nechápali a dávali mu to silně najevo.
Stejně jako ve filmu i ve skutečnosti musel Desmond snášet fyzické násilí i pokusy svých nadřízených o propuštění z armády kvůli psychické labilitě. Spolubojovníci měli pocit, že mu nemohou věřit, že je ochrání na bojišti.
Bitva o Okinawu
Doss odjel do zámoří s 307. pěším plukem 77. pěší divize v létě 1944. Před bitvou o Okinawu sloužil jako zdravotník na Guamu a na Filipínách, což ale snímek nezobrazuje. Během bitvy, jak zachycuje i film, proběhl nepřátelskou palbou, aby přivedl své zraněné spolubojovníky do bezpečí.
Desmond použil speciální dvojitý motouz, který náhodou objevil při výcviku, aby mohl vojáky spustit z vrcholu útesu, na němž bojovali. Během dvanácti hodin takto zachránil sedmdesát pět raněných vojáků.
V průběhu několik týdnů trvající vojenské operace byl sám zraněn střepinou z granátu, ale navzdory zranění pokračoval v ošetřování ostatních vojáků, dokud mu japonská palba nezlomila ruku.
Medaile cti
Po válce se více než pět let léčil z následků různých zranění a kvůli tuberkulóze přišel o plíci. Následně tak již nikdy nemohl pracovat na plný úvazek a zbytek života zasvětil práci ve své církvi. Dne 12. října 1945 mu prezident Harry S. Truman udělil Medaili cti, tedy nejvyšší americké vojenské vyznamenání.
Zdroj: imdb.com, historyvshollywood.com, people.com
