Francouzská spojka: Napínavá atmosféra, legendární automobilová honička a precizní herecké výkony

Když si představíte držitele Oscara za nejlepší film, vybaví se vám většinou jiné snímky, než jsou ponurá, komorní dramata o policistech a zlodějích. To vše se ale změnilo snímkem Francouzská spojka, od jehož uvedení do kin uplynulo letos na podzim už padesát let. Film totiž dokázal, že kriminální dramata mohou být akčním trhákem i vrcholným uměním zároveň. Kromě Oscara za nejlepší film získal snímek ještě další čtyři sošky a z Gena Hackmana a režiséra Williama Friedkina udělal hvězdy první velikosti.

Francouzská spojka je založena na skutečném zátahu na drogy

Tento policejní zásah v roce 1961, tedy deset let před natočením filmu, provedli newyorští policisté Eddie „Popeye“ Egan a Sonny „Cloudy“ Grosso. Při zátahu bylo zajištěno 112 kilogramů heroinu v pouliční hodnotě 32 milionů dolarů. Egan, inspirace pro Hackmanovu postavu Jimmyho „Popeye“ Doylea, a Grosso, inspirace pro Buddyho „Cloudy“ Russoa, kterého ztvárnil Roy Scheider, působili ve filmu nejen jako techničtí poradci, ale můžeme je vidět i v epizodních rolích. Egan hraje Waltera Simonsona a Grosso detektiva Kleina. Skutečný případ nicméně nebyl zdaleka tak násilný jako film.

Jak to bylo se scénářem?

K adaptaci knihy Robina Moora o výše uvedeném policejním případu do podoby scénáře najali Friedkin a producent Philip D’Antoni Ernesta Tidymana poté, co si přečetli jeho román Shaft, zdroj dalšího nezapomenutelného newyorského kriminálního dramatu z roku 1971. Friedkin však tvrdil, že se do filmu dostalo jen velmi málo Tidymanových dialogů, protože Hackman a Scheider většinu svých replik improvizovali a používali policejní slang, který pochytili, když sledovali Egana a Grossa. Tidyman toto tvrzení ale zpochybnil, a nakonec dokonce získal Oscara za nejlepší adaptovaný scénář.

Hackman nebyl první volbou pro hlavní roli

Ve skutečnosti tvůrci filmu zvažovali Steva McQueena, Lee Marvina, Jamese Caana, Paula Newmana, Roberta Mitchuma, Petera Boyla a Jackieho Gleasona, ale ti všichni roli odmítli. Důvodem bylo možná to, že až do té doby měl režisér William Friedkin na svém kontě pouze čtyři neúspěšné snímky. Dokonce tvůrci zvažovali, že do role Egana obsadí jeho samotného, nakonec najali kultovního newyorského novinového sloupkaře Jimmyho Breslina. Friedkin ho ale poměrně brzy rychle vyhodil, neboť novinář nebyl příliš dobrý herec. Hackman nakonec roli získal bez jakéhokoli konkurzu.

Legendární automobilová honička

Sekvence automobilové honičky vznikla proto, že D’Antoni chtěl překonat slavnou honičku ze svého předchozího filmu Bullittův případ. Právě při průzkumu newyorských lokací přišli D’Antoni a Friedkin s nápadem, aby se Doyle zmocnil civilního auta a pronásledoval nájemného vraha, který jede nadzemním vlakem metra. Friedkin a jeho štáb natáčeli honičku pod kolejemi na Stillwell Avenue v Brooklynu pomocí dvou upravených modelů Pontiac LeMans z roku 1971. Jeden model byl s kamerami připevněnými na náraznících pro exteriérové záběry z nízkého úhlu a druhý s odstraněným zadním sedadlem, aby se kameraman mohl nepozorovaně krčit za Hackmanem na místě řidiče.

Sekvence honičky se natáčela pět týdnů, přičemž policisté postupně vyklízeli úseky o délce pouhých pěti bloků. Nicméně srážka dvou aut, k níž dojde v polovině honičky, byla neplánovaná, způsobil ji jeden brooklynský řidič na cestě do práce, který nerespektoval zákazy a vjel do cesty Doyleovu Pontiacu. Gene Hackman natočil většinu automobilových scén sám, nicméně ty nebezpečné za něj převzal kaskadér.

Zdroj: moviefone.com, csfd.cz

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu