Pět let starý snímek Clinta Eastwooda vypráví příběh pracovníka bezpečnostní agentury, který v roce 1996 během letních olympijských her v Atlantě zachránil tisíce životů tím, že našel batoh s výbušninou. Brzy poté byl ale očerněn tiskem a FBI ho začala považovat za hlavního podezřelého. Jak spolehlivě film vypráví o tom, co se skutečně stalo?
Stará dobrá filmařina Clinta Eastwooda
Film rozvíjí drsnou moralitu o tom, co se stane, když se „mocní“, zejména orgány činné v trestním řízení a média, pustí do jednoho obyčejného muže. Hlavní roli Richarda Jewella, přehnaně ambiciózního „rádoby policistu“, jehož podivínství z něj udělá ideální terč pro vládní agenturu, která chce rychlé výsledky, i mediální mašinerii, která chce příběh, ztvárnil nepříliš známý herec a komik Paul Walter Hauser.
Snímek, za nímž stojí scenárista Billy Ray, kterého proslavil zejména film Kapitán Phillips, se snaží vyprávět „správný příběh“ o tomto muži. Richard Jewell zastával různá zaměstnání v oblasti pořádku – od ochranky v univerzitním kampusu až po zástupce místního šerifa.
V tomto duchu se ujímá pozice v ochrance na olympijských hrách, které se konají v jeho rodné Atlantě. Clint Eastwood v roli režiséra nikterak nemoralizuje, pouze civilně ukazuje příběh, který napsal sám život.
Národní hrdina
Richard Jewell jednou v noci v Centennial Olympic Park narazil na podezřelý batoh. Právě zde probíhal koncert, Jewell s policií tušili nejhorší, a tak začali vyklízet bezprostřední okolí batohu. Postup byl pomalý. Během několika minut obsah batohu, trubková bomba s hřebíky, explodoval a zabil jednoho člověka a více než 100 dalších zranil.
Bez Jewellova bedlivého dohledu mohla být ale tragédie mnohonásobně horší. Po bombovém útoku se tak Jewell ocitl v záři reflektorů. Chvíle slávy se však měla brzy zvrtnout, protože orgány činné v trestním řízení a média začaly pátrat po pravděpodobném podezřelém a ustálily se na Jewellovi, který si bomby všiml jako první.
Tip přišel od jednoho z Jewellových bývalých zaměstnavatelů, který s ním měl neshody ohledně policejní práce v kampusu. Naznačil, že atentátníkem mohl být sám Jewell, který výbušninu nastražil a pak ji „našel“ v neobratném plánu, aby se stal hvězdou.
Dokonalý profil osamělého atentátníka
Během několika dní reportéři deníku Atlanta Journal-Constitution tuto informaci zveřejnili a další média je následovala. Brzy se Jewell stal terčem celonárodního posměchu. Před domem, kde žil se svou matkou, se utábořili reportéři. FBI ho sledovala 24 hodin denně.
Během následných soudních procesů Jewell těžil z netradičního partnerství se svým právníkem Watsonem Bryantem, jak je dobře zachyceno i ve filmu. Oba se seznámili o deset let dříve, když Jewell pracoval v podatelně Bryantovy kanceláře. Bryant nebyl zrovna špičkový obhájce, v té době se věnoval právu nemovitostí, byl ale rozzuřen tím, co považoval za nespravedlivé zacházení, a tak se s vervou pustil do obhajoby svého přítele.
Když FBI po třech měsících vyšetřování nakonec Jewella očistila, přešli s Bryantem do útoku a zažalovali média, včetně NBC, CNN a New York Post. Všechny tři případy byly urovnány mimosoudně.
Deník Atlanta Journal-Constitution, který o „příběhu“ informoval jako první, se proti Jewellově žalobě bránil. Odvolací soud státu Georgia nakonec v roce 2011 dospěl k závěru, že zpráva byla v době, kdy šla do tisku, „v podstatě pravdivá“. Toto rozhodnutí padlo čtyři roky po Jewellově smrti v roce 2007.
Skutečný atentátník
V jednom okamžiku filmu si Jewell přeje, aby vyšetřovatelé přišli na to, že je nevinný, a mohli tak zastavit skutečného pachatele dříve, než spáchá další ohavný zločin.
Eric Robert Rudolph byl dopaden až v roce 2003, poté co pět let unikal FBI a spáchal tři další bombové útoky, při nichž odpálil celkem čtyři bomby, zabil dalšího člověka a dalších dvanáct osob zranil. V jedenáctistránkovém přiznání zveřejněném v roce 2005 tvrdil, že ho k činům motivovala nenávist k právům homosexuálů, potratům a federální vládě.
Zdroj: imdb.com, hollywoodreporter.com
