Režisér Stanley Donen zaznamenal v roce 1963 značný úspěch se svým komediálním thrillerem Šaráda s Cary Grantem a Audrey Hepburnovou v hlavních rolích. O několik let později chtělo filmové studio tento úspěch zopakovat podobným snímkem s názvem Arabeska, rovněž s Cary Grantem v hlavní roli a opět v Donenově režii. Grantovi se ale nelíbil scénář, a natáčení tak odmítl. Donen údajně také nebyl scénářem příliš nadšen a nechtělo se mu točit bez Granta. Pak ale o film projevili zájem Gregory Peck a Sophia Lorenová, a tak Donen souhlasil.
Začněme pozitivně…
Zní to jako pohádkový scénář, jak dát zelenou hollywoodskému filmu, že? Obě dvě hvězdy byly obsazeny a scénář byl částečně přepsán. Film Arabeska byl uveden v roce 1966 a má všechny znaky filmového hitu. Je nádherně nasnímaný kamerou Christophera Challise, působivé je též rozmanité využívání zrcadel, hranolů a skla v celém snímku. Díky těmto vizuálním prvkům je film velkolepou lesklou podívanou pro oči.
Ikonické jsou i kostýmy Sophie Lorenové z dílny Christiana Diora. Hudební doprovod Henryho Manciniho je zábavný a živý, design titulků Maurice Bindera naznačuje, že se jedná o něco na způsob filmů s Jamesem Bondem nebo Derekem Flintem. To jsou některé obdivuhodné a kvalitní aspekty tohoto snímku.
Souboj na dálku mezi dvěma hollywoodskými legendami
Šaráda i Arabeska jsou při bližším zkoumání ve skutečnosti screwballové komedie zasazené do prostředí špionážního thrilleru. Úspěch screwballové komedie závisí na komickém načasování a charismatu obou „nesourodých“ hlavních představitelů, což je hlavní složka tohoto subžánru. Cary Grant zvládne tyto role i ve spánku. A právě v tom spočívá problém.
Gregory Peck je skvělý herec, ale ve snímku Arabeska to není tak úplně on, jak ho známe. Je zřejmé, že se snaží „hrát“ Caryho Granta, a to prostě nefunguje. Dialogy, které mají být vtipkováním ve stylu Caryho Granta, nejsou v Peckově podání zdaleka tak elegantní a působivé. Rovněž Sophia Lorenová, ačkoli vypadá v celém příběhu nádherně a tajemně, samozřejmě nemá jemnost a charisma Audrey Hepburnové.
Poněkud slabší scénář můžeme odpustit
Potíž stále do značné míry představuje i scénář filmu, ač oproti původní verzi značně upravený. Gregory Peck hraje Davida Pollocka, amerického profesora na Oxfordu, jehož doménou jsou staré arabské civilizace. Je „najat“ slizkým arabským lodním magnátem Beshraavim, aby rozluštil kód napsaný ve starých arabských hieroglyfech, který ukradl zavražděnému špionovi. Premiér nejmenované blízkovýchodní země Jena chce kód také rozluštit, protože „bez něj nebude na světě mír“. Není ale jasné, o jaký konflikt se jedná a jaká je vlastně situace.
Pollock se setkává s Beshraaviho milenkou Yasmin Azirovou v podání Sophie Lorenové, která možná pracuje pro jinou skupinu špionů nebo možná pracuje i pro Jenu, to rovněž není úplně jasné. Vlastně po celý film nevíme, jaká je motivace Yasmin k jakémukoli jejímu jednání. Najednou je Pollock na útěku, protože ho chce zabít několik arabských skupin. Někdy mu Yasmin pomáhá, jindy ne. Ale samozřejmě se do sebe zamilují a mezitím zabrání politickému atentátu.
Při sledování Arabesky si musíme uvědomit, že snímek je silně ovlivněn dobou svého vzniku v polovině 60. let. Chce být jak Šarádou, tak filmem o Jamesi Bondovi. Není ani jedním, ale pro fanoušky hollywoodských špionážních filmů z 60. let by mohla být zajímavou i dnes.
Zdroj: imdb.com, nytimes.com
