Když se na konci šedesátých let objevil nový dobrodružný sci-fi snímek s názvem Planeta opic, stal se velmi brzy filmovým hitem. V následujících pěti letech tak byly natočeny další čtyři filmy. S rozvojem filmové a počítačové techniky se samozřejmě objevili režiséři, kteří toužili po tom, natočit remaky těchto legendárních snímků. Jedním z nich byl i v roce 2011 i Rupert Wyatt, který natočil snímek Zrození Planety opic. Film se ale od svých slavných předchůdců na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v mnohém liší a rozhodně se nesnaží o kontinuitu s původní sérií. Proč?
Svět se za padesát let v mnohém posunul
Když se pentalogie filmů o opicích před více než padesáti lety objevila poprvé, byla Země, její atmosféra i problémy v mnohém odlišné od naší dnešní společnosti. Lidé byli zaměstnáni studenou válkou, hnutím za občanská práva a politickými nepokoji, a to je v původních filmech velmi patrné. Ve snímku Zrození Planety opic ale nic z toho nenalezneme, a proto není ani správné nazývat ho remakem. Film samozřejmě volně navazuje na původní sérii, ale odehrává se v současnosti. Tedy nejen v současnosti, ale také v současném prostředí, které se výrazně změnilo oproti tomu, z něhož vycházela původní sága. A tak tento nový přírůstek do „filmové rodiny opic“ není ani tak o „deevoluci“ lidstva, ale spíše o klasickém hollywoodském scénáři, který jsme viděli už mnohokrát.
Film je ryze současný
Je tu chamtivá farmaceutická společnost, která touží po zisku i za cenu nerespektování morálních zásad, i oblíbené ekologicky uvědomělé téma, aby člověk a příroda žili v harmonii. V protikladu k prvnímu pokusu o navázání na slavnou filmovou sérii v roce 2001 se snímek Zrození Planety opic nesnaží zachytit ducha původních filmů. Možná právě proto se mu tak dostalo u diváků i kritiky pozitivního ohlasu. Jednoduše to v dnešním moderním světě s naším současným myšlením a zkušenostmi už není možné.
Navzdory tématu cestování v čase, z roku 1972 do roku 3955, totiž byla původní série klasickým výtvorem šedesátých let. Byla to vlastně politická satira, která se zabývala jadernou destrukcí. Klasika z roku 1968 představovala Charltona Hestona v roli astronauta cestujícího v čase, aby zjistil, že planetu řídí opice. Samozřejmě si tak nejprve myslí, že je někde jinde. Ve filmu je důležitý i protiválečný tón, důsledek války ve Vietnamu. Pokud chceme ale přeci jen najít nějakou podobnost mezi Zrozením Planety opic a původní sérií, můžeme říci, že nejvíce se snímek podobá čtvrtému dílu neboli Dobytí planety opic z roku 1972. A to nejen proto, že v něm vystupuje mluvící opičí vůdce jménem Caesar.
Zdroj: hollywoodreporter.com, cinemablend.com
