Skeptická atmosféra Ameriky po aféře Watergate dala v roce 1975 vzniknout prvotřídnímu thrilleru Sydneyho Pollacka Tři dny Kondora. Hlavní role skvělým způsobem ztvárnili Robert Redford a Faye Dunawayová. Snímek se jedinečným způsobem „noří“ do morální nejednoznačnosti, která charakterizovala americkou vládu na počátku 70. let, a obratně odráží převládající pocity nedůvěry a zrady v americké společnosti.
Osamělý hrdina, proti kterému se všichni spikli
Film, který byl natočen podle románu Jamese Gradyho Šest dní Kondora, vznikl v době po skandálu Watergate a v závěrečné fázi války ve Vietnamu, což částečně vysvětluje temné odhalení na konci filmu. Celý snímek je „emocionální horskou dráhou“, zčásti proto, že diváky dráždí a nechává je hádat, kdo je dobrý a kdo zlý. Ale je to závěrečná scéna, která obsahuje to nejděsivější a nejdůležitější poselství. K čemu je svobodný tisk, když se ti, kdo mají vliv, bojí nebo jsou příliš zkorumpovaní na to, aby otiskli pravdu?
Robert Redford se představuje jako analytik CIA Joe Turner, jehož krycí jméno je Kondor. Jeho život se zásadně změní poté, co na malou kancelář, kde pracuje, zaútočí tým zabijáků vedený mužem jménem Joubert. Vraždy jsou rychlé, nestranné a efektivní. Turnerovi, který byl v době útoku na obědě, se podaří krveprolití uniknout.
Proč k útoku došlo, je záhadou, ale je to otázka, kterou je náš hrdina odhodlán vyřešit. Slovo hrdina je trochu „přitažené za vlasy“, protože Turner není klasickým agentem v terénu. Několikrát divákovi sám připomene, že „jen čte knihy“ a podává o nich hlášení. Tyto věty jsou důležité, protože ukazují, že Turner je obyčejný chlap.
Po několika telefonátech se Kondor spojí s Higginsem, zástupcem ředitele newyorské pobočky CIA, který mu zařídí schůzku s šéfem pobočky ve Washingtonu, který by měl být doprovázen někým, komu Turner důvěřuje. Schůzka se však zvrtne, když Turnerův přítel dostane od muže, který ho doprovází, ránu do hlavy.
Základní kamen pro budoucí špionážní filmy
Turnerovi se podaří znovu uniknout. Poté zajme mladou ženu, kterou hraje Faye Dunawayová, aby se mohl ukrýt v jejím bytě. Klid páru je však pomíjivý, protože místo ukrytu je rychle odhaleno. Turnerovi se podaří přežít další pokus o vraždu a zabije jednoho z mužů, kteří se podíleli na útoku na jeho kancelář CIA.
Během tohoto víru událostí se diváci snaží dát dohromady, co se děje. Všichni se zdají být podezřelí a není zcela jasné, kdo jsou ti dobří. Nakonec se dozvíme něco šokujícího – Joubert nepracuje proti CIA, ale pro CIA. Ukáže se, že Turner narazil na „neoficiální“ operaci CIA, jejímž cílem bylo získat ropu z Blízkého východu, a zajistit tak národní bezpečnost USA.
Když Turner náhodou objevil důkazy o této operaci, Leonard Atwood, zástupce ředitele operací blízkovýchodní divize CIA, nařídil, aby byla celá kancelář „odstraněna“, aby se zachovalo tajemství. To vše se Turner dozvídá, když na Atwooda míří zbraní v jeho domě ke konci filmu. Náhle ale přijíždí nájemný vrah Joubert a zdá se, že má nad Kondorem navrch. V dalším nečekaném zvratu však Joubert místo toho zabije Atwooda, který si ho původně najal.
Dodnes aktuální snímek s pichlavou pointou
Tři dny Kondora je mistrovské dílo, které dokonale vytváří pocit paranoie. Divák neví, komu má věřit, a to vytváří v celém filmu „pozastavený pocit“ napětí. Vše se ještě umocní, když se dozvíme, že za vražděním stojí americká vláda, a to vše pro vyšší dobro společnosti a Spojených států.
Po aférách Watergate a Pentagon Papers se Američané dozvěděli krutou pravdu o tom, že lidé u moci mají jiné plány, než se říká v médiích, a někdy v zájmu těchto plánů dělají věci, které jsou nečestné, nelidské, a dokonce zločinné.
Na konci filmu se zdá, že hrdina Joe Turner vyhrál. Atwood je mrtvý. Joubert už není hrozbou. A Turner jde se svým příběhem do New York Times. V závěrečné scéně na rohu ulice v New Yorku se ale setkává s Higginsem, zástupcem ředitele newyorské pobočky CIA. Higgins, kterého hraje Cliff Robertson, je postava, kterou máme jako diváci docela rádi. Jak se ale ukáže, i on zjevně hraje svou vlastní hru.
Film se tímto způsobem snažil poukázat na to, že to, co je skutečně děsivé a nebezpečné, není „jen“ to, že neviditelné frakce ve vládě jednají neeticky, nebo dokonce zločinně při prosazování svých plánů, ale především to, že tak mohou činit a nikdy nebudou dohnány k odpovědnosti, ani když budou přistiženy, protože kontrolují informace.
Zdroj: imdb.com, revuecinema.ca, cinematografo.it
