Během studené války nařídí CIA Laurierovi, agentovi na volné noze s přezdívkou Štír, aby zavraždil svého bývalého mentora Crosse, který má podle svých nadřízených podezřele blízké vztahy s ruským agentem Žarkovovem. Smrtící hra na kočku a myš tak může začít. Problémem ale je, že Cross naučil Štíra všechno, co umí, takže splnění úkolu nebude snadné, zvlášť v labyrintu mezinárodní sítě dvojitých agentů a podrazů.
Spojení Lancaster – Delon
Taková je premisa filmu Štír, který obsahuje mnoho ingrediencí pro kvalitní thriller 70. let, tedy zradu, vraždy, intriky a především kvalitní herecké obsazení. Burtu Lancasterovi se v roli agenta CIA podezřelého z dvojího metru podařilo skvěle skloubit obavy s tvrdostí a vynalézavostí, Alain Delon v roli nájemného vraha odvádí solidní práci při prolínání povinnosti a pochybností.
Ke kvalitě snímku přispívají též výborné akční sekvence, například slavná vídeňská honička, které mají díky znamenitému střihu a hudbě tu správnou dynamičnost a gradaci.
Stejné, a přece jiné
Režisérem filmu je „specialista“ na komplikované násilí Michael Winner. Pokud znáte jeho filmy, možná si při sledování Štíra všimnete, že i když je příběh poměrně zapletený, ústřední vztah mezi Lancasterem a Delonem se v mnohém podobá situaci ve Winnerově předchozím filmu Mechanik zabiják.
V něm hrál Charles Bronson profesionálního mafiánského zabijáka a Jan-Michael Vincent jeho mladého učně. Pak si mafie objednala Bronsonovu vraždu a Vincent „dostal práci“. Zdá se vám, že se Winner opakuje? Zvlášť když oba filmy mají na konci dvojí zvrat zahrnující obzvlášť složitou pomstu?
Cynismus a aforismus, který v mnohém platí dodnes
Na obranu režiséra a akčních thrillerů první poloviny sedmdesátých let je třeba říci, že zápletka u těchto snímků je často jen jakási „berle“, na kterou se navěsí akce, a té je ve Štírovi dost. Přesto má ale snímek i něco víc. Můžete se setkat s názory, že nejlepšími částmi filmu Štír, na rozdíl od klasických akčních a násilných snímků, jsou ty, kdy postavy mluví.
Možná to má co dělat se scénářem Davida Rintelse a Geralda Wilsona, kteří do něj vložili nemalé množství poměrně cynických úvah o špionáži obecně a o CIA zvlášť. Na svou dobu poměrně riskantní krok. A mimochodem všimli jste si při sledování filmu, že všichni muži mají jen příjmení a ženy jen křestní jména?
Zdroj: imdb.com, nytimes.com
