Tři roky staré drama vychází ze skutečných událostí – z proslulého ubití osmnáctiletého Grzegorze Przemyka na varšavské policejní stanici v roce 1983, zločinu utajovaného na nejvyšší úrovni. Režisér Jan P. Matuszyński, poháněný touhou učinit historii a spravedlnosti zadost, vypráví o tomto incidentu s vyčerpávající pečlivostí.
Ponurá atmosféra, ze které číší všudypřítomná bezmoc a beznaděj
Film začíná v dobré náladě, když se na varšavském náměstí baví dva studenti Grzegorz a Jurek. Když po nich policie požaduje občanské průkazy, Grzegorz odmítá – zná svá práva. Jeho matkou je Barbara Sadowska, básnířka a kritička komunistické vlády. Na stanici je následně brutálně zmlácen a o dva dny později umírá.
Zbytek filmu se soustředí na Grzegorzova přítele Jurka, který je jediným svědkem zločinu a hodlá svědčit. Vláda v reakci na to přechází do režimu utajování a zastrašování. Objeví novinové zprávy, které Grzegorze a Jurka očerňují jako dvojici feťáckých povalečů, bezpečnostní služby „vyšťourají“ špínu na Jurkovu rodinu.
Následně film diváky vtáhne do světa šedivých byrokratů, oblaků cigaretového kouře a závanu morálního marasmu ve stylu Johna le Carrého – dobové detaily z počátku 80. let jsou opravdu úžasné.
Jeden z nejsilnějších polských filmů posledních let
Jan P. Matuszyński vypráví nejen příběh tragické smrti Grzegorze Przemyka, dokonale líčí i bezohlednost, s jakou se komunistická mašinérie bránila pravdě. Nezanechat stopy je silný a skvěle realizovaný film.
Snímek vznikl na základě knihy, jejímž autorem je Cezary Łazarewicz. Převést tuto literaturu na filmové plátno se zdálo téměř nemožné. Scenáristka Kaja Krawczyk-Wnuk se však s tímto úkolem vypořádala dobře a představila filmový příběh z několika perspektiv.
Mozaika vyprávění a úhlů pohledu
Příběh tak vidíme nejen očima Jurka Popiela, ale také z pohledu dalších účastníků dramatu – generála Kiszczaka, ošetřovatele, na kterého úřady hodily Przemykovu vraždu, Barbary Sadowské i rodičů hlavního hrdiny. Mnohost perspektiv dělá z Matuszyńského filmu široké a věrohodné panorama politických a společenských událostí, ale má i negativní důsledky.
Způsobuje totiž, že téměř tříhodinový film trochu ztrácí přehlednost a postupné nuance příběhu odvádějí pozornost od nejpalčivější hlavní nitky. A tak místo abychom byli uchváceni příběhem mladého muže lapeného systémem, znovu a znovu se od něj vzdalujeme, abychom viděli svět v širší perspektivě. Ano, obraz se pak stává plnějším, ale zároveň je o něco méně poutavý na emocionální úrovni.
Zdroj: imdb.com, kultura.onet.pl
