Válka ve Vietnamu je jedním z konfliktů, o kterém byla natočena již celá řada filmů. Před třemi lety k nim přibil snímek s názvem Nejvyšší pocta o snaze udělit vojákovi vojenské pocty desítky let po jeho smrti. Všechny impulsy, které vedly k natočení snímku, se zdají být navrženy tak, aby balzamovaly památku mladého muže, jehož obětavé úsilí bylo vynaloženo pod strašlivým nátlakem, což je druh extrémních okolností, které film dokáže zachytit lépe než jakákoli jiná forma média.
Snímek plný hollywoodských filmových legend
Pohledný pracovník Pentagonu Scott Huffman, v podání Sebastiana Stana, je v roce 1999 osloven, aby zjistil, co je možné udělat pro to, aby byl zesnulý parašutista Big Red One William H. Pitsenbarger konečně vyznamenán Medailí cti za záchranu života na bojišti v džungli 11. dubna 1966. Odhaduje se, že jeho hrdinské a obětavé činy zachránily toho dne nejméně šedesát amerických životů. Tuto snahu podnítil především otec, kterého ztvárnil Christopher Plummer, společně s jeho armádním kolegou Tomem Tulleyem, kterého hraje William Hurt. Huffmanova počáteční snaha o získání podpory spočívá ve vypátrání některých Williamových kolegů, mezi nimiž je Billy Takoda, kterého hraje Samuel L. Jackson, Ray Mott v podání Eda Harrise či Jimmy Burr neboli poslední role Petera Fondy.
Válka ve Vietnamu a její dopady
Film je vystavěný „jako cibule“, kterou je třeba loupat vrstvu po vrstvě, aby se metodicky odhalily události osudného dne ve vší své bolesti a hrůze. Sympatické je, že snímek nezaujímá jednoznačný politický postoj, s výjimkou nevýrazně zobecněného patriotismu. Zdá se, že chce vzdát hold statečnosti a zkušenostem mužů, kteří sloužili, a zároveň si všímat zbytečnosti toho všeho a ještě více trvalých škod, které to způsobilo těm, kteří se vrátili domů a zjistili, že se změnili jak oni, tak země, a to způsobem, který neprospěl ani jednomu z nich.
Přesto se nejedná o žádnou novinku a nedá se říci, že by v sobě Nejvyšší pocta měla něco zvlášť pronikavého, zajímavého či svěžího, co by ji odlišovalo od tohoto filmového subžánru, který je plný mnohem údernějších a provokativnějších děl. Snímek se snaží vydělat na odhalení toho, proč Pitsenbargerovi vláda tolik desetiletí odpírala jakákoli vyznamenání, a to z důvodů, které se nakonec zdají být podlé, dětinské a neopodstatněné.
Jestli v něčem film uspěl, tak v tom, že uctil nejen ty, kteří onoho neblahého dne přinesli nejvyšší oběť, ale také v tom, že upozornil na to, že muži, kteří incident přežili, se z něj skutečně nikdy nevzpamatovali a byli odsouzeni k tomu, aby je události, které trvaly jen několik hodin, pronásledovaly po zbytek života.
Zdroj: nytimes.com, imdb.com
