Legendární film natočený na motivy knihy Karla Maye provázelo velké nadšení. Ale také spousta chyb, které se málem staly osudné několika lidem z filmové produkce. Co jste o natáčení kultovní Mayovky nevěděli?
60 let od natáčení
Těžko bychom hádali, že od natáčení filmu na motivy knihy Karla Maye brzy uplyne neuvěřitelných 60 let! Film vznikal v německo-jugoslávské koprodukci a premiéru měl v roce 1963. Překonal mnohé rekordy návštěvnosti. Mimo jiné jej například v Československu vidělo neuvěřitelných 12 496 641 diváků a snímek se tak stal druhým nejnavštěvovanějším filmem v československých kinech. Pamětníci vzpomínají, jak film viděli i desetkrát. Tak moc velký kult to byl!
Zapomenutý hlídač
I když se film stal celoevropsky velmi úspěšný, jeho natáčení nebyla vždy procházka růžovým sadem. Hned při několika momentech šlo dokonce o život. Velké pochybení se stalo, když dostal jeden z asistentů produkce za úkol hlídat ostrovy na řece Krka. Tam byly umístěny rekvizity, které měl hlídač na starost. Bohužel se ale stalo, že na něj filmový štáb dočista zapomněl. Když se pro něj za dva dny vrátili, našli jej ve zuboženém stavu. Hlídač byl na ostrově, kde nebylo žádné jídlo, pití a ani stín.
Drsný přístup přesvědčil úředníky
Filmový štáb hledal vhodné místo, kam by postavili westernové městečko Roswell. Architekt Tihomir Piletič dostal z úkol najít vhodnou lokaci. Rozhodl se postavit městečko poblíž vesnice Zečevo, protože tudy prochází železniční trať spojující Knin a Zadar. Z úřadu však odešel s nepořízenou.
Rozhodl se pro svou věc oslovit místní vlivnou osobu, Sima Dubajiče. I toho však úředník odmítl. Simo poté na stůl položil pistoli a pronesl: „Tohle jsou moji přátelé ze Záhřebu a všechno se jim povolí!“ Asi není třeba dodávat, že úředník změnil názor. Stavět se nakonec začalo ještě toho samého dne.
Kritik na scénu!
Filmaři v čele s režisérem Haraldem Reinlem se snažili o to, aby byl film co nejvěrnějším obrazem knižní předlohy. Pro to, že jim na autenticitě a věrnosti skutečně záleželo, hovoří i fakt, že si dokonce najali znalce. Štáb se tak před natáčením obrátil na literárního kritika a velkého znalce Mayovek. Ten měl za úkol přečíst si scénář k filmu a posoudit, zda je věrný vůči své knižní předloze.
Čtěte také: Jan Hus: Připomeňme si dnešní svátek životopisným filmem.
Vinnetou neuměl jezdit na koni. A stal se mu také úsměvný trapas
Herec, kterého filmaři oslovili pro roli náčelníka Apačů, z tohoto nápadu nebyl zprvu příliš nadšen. Spisovatele Karla Maye vůbec neznal, navíc neuměl jezdit na koni. Také řekl, že se mu zdá, že jeho postava velmi málo mluví. Nakonec spolupráci podepsali, a herec se v průběhu natáčení naučil velmi dobře jezdit na koni a stal se z něj skvělý jezdec!
Přitom hned v první scéně se mu stal nepříjemný trapas. Pierre Brice ještě příliš neuměl německy, a když režisér vyslovil povel „bitte ton,“ Pierre se vyřítil před kameru. Myslel si totiž, že slyší slovo „Winnetou.“ Situace byla natolik komická, že si jej poté jeho herečtí kolegové po zbytek natáčení dobírali. Když režisér znovu zavolal „bitte ton,“ škodolibě jej posílali na scénu se slovy: „Běž, Pierre, už tě volají!“
Na motivy skutečného příběhu
I když je postava náčelníka Apačů smyšlená, předlohou pro vytvoření příběhu se pro Karla Maye stal skutečný příběh. Tím byl osud náčelníka Apačů jménem Cochis, který žil v letech 1805 – 1874. Během svého života se, podobně jako Vinnetou, spřátelil s bělochy. S armádním stopařem Tomem Jeffordsem jej pojilo dokonce hluboké přátelství. Old Shatterhand a Vinnetou tak měli tu nejlepší skutečnou předlohu.
