Když Steve McQueen a Dustin Hoffman natočili v roce 1973 film Motýlek, byli na vrcholu popularity. Výsledkem byl snímek, ze kterého se postupem doby stala téměř legenda. O pětačtyřicet let později se mladý dánský režisér Michael Noerz pokusil o remake se dvěma herci, kteří rozhodně neměli takový status jako jejich předchůdci. Podařilo se Charliemu Hunnamovi a Rami Malekovi vstoupit do „gigantických bot“ dvou nejoblíbenějších herců všech dob?
Věznice jako peklo na zemi
Začátek filmu zachycuje veselý a bezstarostný život charismatického zločince Henriho Charriera neboli Motýlka v pařížské čtvrti Montmartre roku 1931. Motýlek v podání Charlieho Hunnama je ale náhle zatčen a odsouzen za vraždu místního člena podsvětí, kterou nespáchal. Doživotní trest si má odpykat v obávané trestanecké kolonii ve Francouzské Guyaně. Během převozu do tohoto pekelného místa se seznamuje s padělatelem jménem Louise Dega, kterého ztvárňuje Rami Malek.
Podmínky v kolonii jsou brutální, včetně pravidelných vražd. Motýlek a Dega se proto spojují, aby si vzájemně vypomohli. Dega potřebuje Motýlkovu ochranu, aby ho kvůli jeho bohatství ostatní vězni nezabili, Motýlek po něm na oplátku chce peníze na úplatky a podplácení potřebné k úspěšnému útěku z Ďábelského ostrova.
Rozdíly v ději
Scénář snímku vychází nejen z Charrierových pamětí z let 1969 a 1972, ale i ze scénáře prvního filmu od Daltona Trumba a Lorenza Sempla Jr. Většinu z dvacetiminutového rozdílu v délce stopáže mezi verzí z roku 1973 a 2017 tvoří část o útěku. V originále bylo podrobněji vylíčeno plánování útěku, rovněž části o podvodu s první lodí byly v remaku vypuštěny.
Nová verze nám na druhou stranu poskytla malý úvod do Charrierova zločineckého života před jeho uvězněním. Ten byl v původním filmu zmíněn pouze v rozhovorech. Velmi odlišné bylo i zobrazení Ďábelského ostrova. V originále vypadal ostrov jako klidná osada, kde měl Dega slušný dům. Díky tomu bylo Degovo závěrečné rozhodnutí „logičtější“ než v remaku, kde na ostrově byly jen velmi zchátralé budovy.
Herci jsou dobří, ale „něco“ jim chybí
Ačkoli se na Hunnama dobře dívá, není nijak zvlášť komplikovaným hercem a nedisponuje ani hloubkou cynické rezignace, která byla McQueenovou druhou přirozeností. Rami Malek podal v roli Louise Degy citlivý výkon. Nepochytil ale ty autistické tiky, které svému obrýlenému Degovi dal Dustin Hoffman několik let předtím, než získal Oscara za zahrání podobně autistických tiků ve filmu Rain Man.
Tento snímek se tak svým způsobem zařadil na stále se rozšiřující seznam zbytečných remaků filmů, které jsou považovány za klasiku. Sedmdesátá léta byla obzvláště oblíbenou dekádou těchto zbytečných předělávek, stačí si vzpomenout na Dobrodružství Poseidonu, Carrie či Vraždu v Orient expresu.
Zdroj: imdb.com, cinematographe.it
