Havárie letadel a přechody tundry už v minulosti vytvořily několik zajímavých filmů o přežití, ale když se k tomu přidá Liam Neeson a smečka krvelačných vlků, vznikne zcela nový typ žánru, částečně horor, částečně thriller, částečně příběh o přežití a částečně existenciální drama. To vše můžete očekávat od snímku s jednoduchým názvem Mezi vlky.
Drama s filozofickým pozadím
Film vypráví příběh skupiny dělníků na ropné plošině, kteří přežijí havárii letadla a ocitnou se uvězněni v rozlehlé a nelítostné aljašské divočině. Muži musí přijít na to, jak přežít nejen mrazivé teploty, ale také se vyhnout smečce vlků, která vnímá přítomnost mužů na svých lovištích a v blízkosti svého doupěte jako hrozbu. Pod vedením Johna Ottwaye se skupina vydává hledat civilizaci. Muži, kteří jsou nuceni vyrovnat se s realitou blížící se smrti, přemýšlejí nejen o tom, jak přežít, ale také o svém místě na tomto světě i odkazu, který po sobě zanechají.
Natáčení bylo v mnoha ohledech výzvou
Natáčení, které vůbec nebylo snadné, probíhalo ve Smithers v Britské Kolumbii, asi dvanáct hodin jízdy autem severně od Vancouveru. Teploty v horách klesaly hluboko pod bod mrazu, vítr dosahoval rychlosti až 80 km/h a štáb musel kvůli nepříznivým podmínkám natáčení několikrát přerušit. Režisér Joe Carnahan dokonce utrpěl částečné omrzliny na prstech na rukou a nohou a Liam Neeson se jako přípravu na tyto extrémní podmínky už několik týdnů před začátkem natáčení sprchoval ledovou vodou.
Pro vytvoření vlčí smečky, sledoval Carnahan hodiny přírodopisných dokumentů a přečetl o vlcích téměř vše, co se dalo. Při filmování používal kombinaci cvičených živých zvířat, akrobaty ve vlčích oblecích a obrovské „loutkové“ hlavy, které ovládali tři nebo čtyři lidé najednou. Všechny tyto prvky pak byly smíchány dohromady pomocí CGI.
Závěrečný souboj a poselství filmu
Snímek končí tím, že John Ottway je připraven na boj na život a na smrt proti alfa vlku. Kdo vyhraje ale a co to vlastně znamená? Závěr filmu se ukázal jako mírně rozporuplný kvůli ostrému střihu a následné scéně po titulcích. To vše je však úmysl režiséra, který závěr snímku využívá k tomu, aby zdůraznil jeho širší poselství.
Ottway se připravuje na boj, ale snímek náhle přechází do titulků, takže jeho osud zůstává nevyřešen. Carnahan však dává divákům určitý pocit uzavření v posttitulkové scéně, která ukazuje bojovníky po jejich střetu. Vlk leží na zemi a chraplavě oddechuje, což připomíná umírajícího vlka ze začátku filmu, kterého Ottway téměř něžně hladí, zatímco z jeho těla vyprchává život. V závěrečném záběru ale leží Ottwayova hlava na vlkově břiše, je zcela nehybný, takže není jasné, zda je mrtvý, umírá, je v bezvědomí, nebo je jen vyčerpaný. Pro pochopení nejednoznačnosti této scény je důležité vzít v úvahu nejen typický konflikt člověk versus zvíře, ale i širší témata filmu, spiritualitu, víru a neustálé existenciální hledání smyslu života. Podařilo se vám to?
Zdroj: theindependentcritic.com, theguardian.com,
