Kód Navajo byl propagován jako snímek o tom, jak indiánští příslušníci kmene Navajo použili svůj jazyk k vytvoření nerozluštitelného kódu, který Američanům pomohl vyhrát druhou světovou válku v Tichomoří. Tato fascinující a málo známá skutečnost by mohla být základem pro dobrý film. Bohužel ji ale tvůrci pohřbili pod klišé z bitevního pole a soustředili příběh na bělošskou postavu, kterou hraje Nicolas Cage.
Co nás ve škole neučili
Svým způsobem to připomíná film s názvem Sláva, příběh hrdinných afroamerických vojáků v občanské válce, který byl ale viděn očima jejich bílého velitele. Proč Hollywood nedokáže menšinám věřit jejich vlastní příběhy?
Ve filmu Kód Navajo hraje Nicolas Cage seržanta jménem Joe Enders, který je takový bouřlivák, že se na něj jeho muži dívají jako na blázna. Poté, co brání pozice za hranicí zdravého rozumu, přežije krveprolití a vrací se do akce v bitvě o Saipan.
V této bitvě je přidělen jako osobní strážce vojína Bena Yahzeeh, příslušníka kmene Navahů, kterého ztvárnil Adam Beach. Seržant Henderson je spárován s dalším indiánským vojínem. Indiáni ale netuší, že bodyguardi dostali rozkaz je v případě potřeby zabít, aby nepadli do rukou nepřítele.
Režisér nepochopil, že válečný film není totéž jako akční film
To je kapitola historie, která není příliš známá, a už jen proto je film užitečný. Režisér, hongkongský akční expert John Woo, se ale bohužel více než o příběh zajímá o „pyrotechniku“, a divák tak dostává až příliš mnoho záběrů z krvavých bitevních scén, které jsou prokládány jednoduchými stereotypními dialogy.
Téměř bez ptaní tak například víme, že jeden z bílých vojáků bude rasista, že další bude spravedlivý velící důstojník, že se objeví odvážná zdravotní sestra, která Endersovi uvěří, a scéna, v níž hrdinný indiánský vojín zachrání život muži, který ho nenávidí.
Bojové sekvence jsou bohužel tím jediným, co režisérovi leží na srdci, zřejmě se snažil překonat snímek Zachraňte vojína Ryana v soutěži o nejvíce realistické bojové filmy. Pravdou ale je, že bitvy v Kódu Navajo připomínají spíše videohru.
Ačkoli je Woo Asiat, s nepřátelskými japonskými vojáky zachází jako s vyskakujícími terči či beztvarou hordou „křičících maniaků“, kteří se bezhlavě řítí do palby. Přestože Američané utrpí velké ztráty, poměr mrtvých je zhruba 30:1 v neprospěch Japonců, což se ale vzhledem k tomu, že brání zakopané pozice a Američané jsou často odkrytí, zdá poněkud nepravděpodobné.
Chybí myšlenka a opravdové emoce
Pointa filmu spočívá v tom, že Navahové jsou schopni používat svůj kód k rádiovému přenosu informací a tajné komunikaci. Film ale věnuje kódovým mluvčím minimum času, a když už mluví, tak jen proto, aby telefonicky sdělili souřadnice pro letecký úder proti velkým japonským dělům.
Vzhledem k tomu, že tato děla nelze přesunout před příletem letadel, měl by hovor v angličtině přibližně stejný účinek. Rovněž přidělení dvou vzácných mluvčích indiánského jazyka malé skupině frontových vojáků v situaci smrtícího boje zblízka se zdá být též pochybná, uvážíme-li, že v celém Tichomoří bylo jen čtyři sta Navahů.
Zdroj: imdb.com, screenrant.com
