Ve druhé polovině šedesátých let vzniklo v československé kinematografie mnoho velmi zajímavých a dodnes oceňovaných snímků. Důvodem bylo jednak uvolnění poměrů, které umožnilo točit i filmy s tématy, která dřív nebyla možná, a také generace skvělá herců a režisérů, která tehdy byla. Jedním z takových výjimečných snímků je zcela jistě i Kočár do Vídně z roku 1966 režiséra Karla Kachyni.
Zoufalá žena se chopí své šance
Jde o drama, které zachycuje několik posledních dní během druhé světové války. Hlavní postavou je mladá žena Krista, naprosto dokonale ztvárněná mladou Ivou Janžurovou. Válka jí vzala muže, Němci ho pro výstrahu oběsili, a ona se dostává do situace, kdy může jeho smrt tak trochu pomstít. Dva rakouští dezertéři ji totiž donutí, aby je kočárem převezla z Čech do Rakouska. Staršího vojáka, který je těžce raněný, doprovází jeho mladý kolega Hans.
Představy jsou jedna věc, ale realita je jiná
Krista svolí právě pod vidinou toho, že dostala šanci pomstít život svého milovaného muže. Schválně je vede špatným směrem a v hlavě si plánuje, jak oba muže zabije. Jenže skutečnost je zcela jiná než představy. A i přes velkou bolest v srdci a nenávist, kterou k nim cítí, nemůže nevidět, že stejně jako ona jsou svým způsobem pouze obětmi hrůzného válečného konfliktu. Starší voják nakonec svým zraněním sám podlehne a Krista sice dostane příležitost zabít alespoň jeho druha, ale nedokáže to.
Po roce 1968 zamířil snímek „do trezoru“
Celý příběh je složitý a jeho konec velmi symbolický. Kočár do Vídně je nadčasový snímek, jehož velkým tématem je především otázka viny a trestu. Nejen v souvislosti s válkou, ale obecně. I z tohoto důvodu se pak v době normalizace film stal společně s mnoha dalšími tak zvaně trezorovým.
Film byl inspirován stejnojmennou prózou Jana Procházky. Oproti filmu je knižní předloha v některých scénách mnohem popisnější a zachycuje i okamžiky, které ve filmu nejsou, například pověšení Kristiina manžela. Karel Kachyňa se je rozhodl do filmu nezařadit, neboť chtěl, aby se celý snímek odehrával pouze v prostředí lesa, a působil tak sugestivnějším dojmem. Což se mu dokonale povedlo. Mimochodem Karel Kachyňa natočil na základě literárních předloh Jana Procházky i dalších několik snímků, nejznámějším je bezpochyby Ucho.
Zdroj: csfd.cz, fdb.cz
