Když se před třemi lety v kinech objevila americká romantická komedie s názvem Jsem božská, nevzbudila příliš velký zájem u diváků, ani u kritiků. Naopak většina kritiků snímek odsoudila jako příliš jednoduchý, naivní a přihlouplý. Na jednu stranu měli tito kritici v mnohém pravdu, ale když se na film podíváme trochu z jiného úhlu pohledu, byl vlastně v některých věcech nenápadně revoluční. Není jen klasickým romantickým filmem s happyendem, ale zabývá se i důležitými tématy jako je sebepojetí a „standardy krásy“.
Hlavní postava, která je v mnohém příliš normální
Amy Schumerová hraje Renee Bennettovou, ženu kolem třicítky, která je zástupkyní online služeb luxusní značky make-upu a která je fixovaná na krásu. Když se na sebe ráno dívá do zrcadla, nevidíme žádné glamour osvětlení, žádné moderní digitální retuše vyhlazující vrásky. Tohle vidí většina lidí při pohledu do zrcadla, ale hollywoodské filmy to odráží jen zřídkakdy. Přesto, že rozhodně není ošklivá, tráví Renee hodiny tím, že si na svůj obličej maluje jinou tvář.
Tlak společnosti a médií na naše sebevědomí
Snímek Jsem božská ale není o klasické proměně ošklivého káčátka v krásnou labuť. Renee má od začátku dokonale natočené vlasy, stylově vybrané oblečení a noci tráví studiem kosmetických tutoriálů na YouTube. Jde o ženu, která dělá vše pro to, aby vypadala dobře, i když, jak diváci brzy zjistí, pracuje vlastně ve sklepě, odkud rozesílá emaily. Renee je totiž uvnitř sebe velmi nejistá sama sebou, vidí se jako velmi ošklivá a tlustá. Ve skutečnosti sice není štíhlou modelkou, ale obézní rozhodně není. Ona se ale touží podobat modelkám, které se na ni dívají ze stránek módních časopisů a které jsou všeobecně považovány za ideál krásy.
Skrytá poselství
Důležitým momentem filmu je okamžik, kdy Renee při hodině spinningu spadne z kola a bouchne se do hlavy. Ztratí vědomí a následně se probudí s pocitem, že je krásná. Vidí samu sebe jako krásnou a štíhlou mladou ženu. Ve skutečnosti je stále stejná, nic se nezměnilo. Hezká je ale samotná skrytá myšlenka, že je to její sebevědomí, které ji dělá krásnou. Okolí jí ale vidí takovou, jaká je, a její sebevědomí nechápe. I diváci jsou v šoku, protože obvykle jsou zvyklí v romantických komediích vídat krásné a křehké herečky a pravděpodobně svým způsobem nejsme připraveni na to, že hlavní postava je obyčejná žena, stejná jako mnoho těch, které běžně potkáváme každý den. Ale to je další ze skrytých poselství filmu. Život není film a my bychom se měli přestat poměřovat s nereálnými postavami z filmů či z reklam, kterými toužíme být. My jsme skutečné, ony nikoli.
Zdroj: theguardian.com, imdb.com
