Pro ty, kteří stále ještě pochybují o tom, co se 22. listopadu 1963 v Dallasu skutečně stalo, je snímek JFK spíše dokumentem než filmem. Režisér a scenárista Oliver Stone, známý například filmy Četa, Narozen 4. července, The Doors nebo Evita, v něm zachytil, když už ne přesné obrysy všeobecně uznávaného spiknutí, tak alespoň stále přetrvávající pocity šoku, hněvu a podezření. Snímek byl přitom natočen v roce 1991, tedy dvacet osm let po atentátu.
Pozadí atentátu budí vášně i dnes
Na základě různých teorií, jež shromáždil mimo jiné reportér Jim Marrs, který se atentátem na Kennedyho zabýval mnoho let, vytvořil Stone skutečnou paranoii studené války, v níž se historie mísí s „poetickou licencí“, čerpající ze stínových spekulací, vymyšlených rozhovorů a složených postav, aby vytvořil přesvědčivý příběh o rozsáhlém spolčení na nejvyšších úrovních.
Sám režisér snímek prezentoval jako „protimýtus“ k oficiálnějšímu příběhu, který šířila Warrenova komise a který za osamělého vraha prezidenta Johna F. Kennedyho označil Lee Harveyho Oswalda. Někteří kritici byli mnohem přímočařejší a označili film JFK za nebezpečný výmysl.
Oliver Stone film a jeho argumenty dodnes horlivě obhajuje. Ostatně i proto vznikl v roce 2021 snímek s názvem JFK návrat: Za zrcadlem, který v podstatě navazoval na první film, a to jak svým obsahem, tak kontroverzí. Snímek divákům představoval nové informace, které částečně vycházely z dokumentů, jež byly v roce 2017 konečně odtajněny.
Fakta vs. fikce
Film začíná dokumentární montáží, která Kennedyho představuje jako radikálního pokrokáře, který narušil establishment, a proto se ocitl na „cestě k atentátu“. Skutečné záběry se následně mísí s rekonstruovanými fiktivními záběry a bez rozdílu přecházíme do samotného filmu.
„Naším hrdinou“ je státní zástupce Jim Garrison, kterého ve snaze o důvěryhodnost hraje největší hvězda Hollywoodu začátku 90. let – Kevin Costner. Oliver Stone chce, abyste věřili, že to, co vidíte na plátně, je pravda.
Garrison se obává, že se na atentátu podílely podezřelé postavy z jeho okresu, a proto se pustí do vyšetřování. Má tři klíčové svědky. Jedním z nich je i nejmenovaný vládním „insider“, kterého s neokázalou genialitou hraje Donald Sutherland. Ve svém strhujícím monologu vysvětluje celou šíři a hloubku spiknutí a zapojuje do něj celý vojensko-průmyslový komplex stojící za americkou vládou.
Geniálně natočený politický thriller
Strhujícím finále filmu je skvěle sehraná scéna ze soudní síně, během níž Garrison rozebírá případ osamělého střelce na základě tzv. teorie magické kulky. Dokazuje, že kulka, která podle Warrenovy komise zabila Kennedyho a zranila texaského guvernéra Johna Connallyho, provedla ve vzduchu nejrůznější nepravděpodobné zvraty, otočky a pauzy.
Důkazy ve filmu se zdají být zdrcující. Nicméně Garrisonův případ na obrazovce je založen na částečném výběru chybných rekonstrukcí. Jedním z příkladů je tvrzení, že kulka změnila svou trajektorii pohybu směrem vzhůru, když prošla Kennedyho krkem. Toto přesvědčení vychází z analýzy otvoru po kulce v zadní části jeho saka.
Ve skutečnosti fotografie pořízená tři vteřiny před atentátem ukazuje, že během jízdy se prezidentovo sako mírně „vyhrnulo“. Jakmile to vezmete v úvahu, vypadá to, že trajektorie kulky pokračovala směrem dolů, a odpovídala tak výstřelu z bývalé knihovny, odkud měl střílet Lee Harvey Oswald.
Jak to opravdu bylo s atentátem na Kennedyho, už se asi nikdy nedozvíme, nicméně pravdou zůstává, že JFK je chytře vystavěný a místy dechberoucím způsobem zahraný film.
Zdroj: imdb.com, metacritic.com, washingtonpost.com
