Invaze: Nepříliš přesvědčivá globální epidemie, kterou nezachránili ani agent 007 a oscarová Virginia Woolfová

Čtvrtá filmová adaptace sci-fi románu Jacka Finneyho s názvem Lupiči těl. První filmová verze Invaze lupičů těl byla natočena již v roce 1956. V roce 1978 následoval druhý snímek Invaze zlodějů těl a v roce 1993 Lupiči těl. Nejnovější snímek z roku 2007 sázel mimo jiné na hvězdné obsazení s Nicole Kidmanovou a Danielem Craigem v hlavních rolích. Ale ani to nestačilo.

Dva různí režiséři

Snímek byl hned od počátku v mnohém problematický. Režie se ujal německý režisér Oliver Hirschbiegel, známý především snímkem Pád Třetí říše. Jednalo o jeho první hollywoodskou práci, finální střih ale nebyl schválen producenty filmu. Ti se následně rozhodli scénář více rozmělnit a natočit dodatečné scény, které by filmu dodaly akčnější dojem. Režie byla svěřena Jamesi McTeigueovi. Tato volba měla ale negativní vliv na konečný výsledek, počínaje samotnými aspekty vyprávění.

V ději se mezi světovou populací šíří virus mimozemského původu, přičemž nakažení jsou zbaveni jakýchkoli emocí díky mimozemské DNA. Krásná psycholožka Carol Bennelová se s pomocí svého přítele lékaře Bena Driscolla snaží zachránit svého malého syna, svěřeného jejímu bývalému manželovi, který se již stal obětí nákazy, a zároveň najít možnou protilátku.

Nedoceněné psychologické pozadí snímku

Nesouvislý film je tak do jisté míry výsledkem výše zmíněných produkčních sporů. Snímek připomíná závod hlavních hrdinů s časem při hledání léku, v jehož pozadí zůstávají nikoli nepodstatné etické odbočky přítomné v některých dialozích postav. Ti, kteří nákaze unikli, se totiž například ve skutečnosti snaží skrývat své emoce před většinou populace, která se mezitím virem nakazila. Vzniká tak svět neosobních, anonymních bytostí a pohledů, jejichž cílem je neodhalit momentální imunitu. Na papíře je to velmi zajímavý nápad, který vlastně obnažuje podstatu, která se skrývá v každé lidské bytosti – zachránit svůj život.

Bohužel je tento nápad na plátně zobrazen s nepříjemnou banalitou, která z něj dělá jakýsi film o živých mrtvých. Výsledek tak není přesvědčivý ani ve fázi dramatické a psychologické, ani ve fázi efektní a akční, s téměř nulovým napětím a sledem stále nepravděpodobnějších honiček.

Zdroj: theindependentcritic.com, imdb.com

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu