Když byl v roce 2005 natočen snímek Gejša, způsobil celosvětovou vlnu zájmu o Japonsko a především o krásné společnice označované právě slovem gejša. Film byl inspirován stejnojmenným románem amerického spisovatele Arthura Goldena, a tak ho mnozí diváci považovali za pravdivý. Je tomu ale opravdu tak?
Upravená pravda o životě gejš
Na počátku devadesátých let 20. století se Arthur Golden rozhodl napsat román o gejšách, svébytné součásti japonské kultury, která byla pro západní svět stále do velké míry neznámá a tajemná. Při pátrání po informacích, které by v knize použil, se Golden zcela náhodou seznámil s člověkem, který mu umožnil rozhovor se skutečnou gejšou Mineko Iwasaki. Ta s rozhovorem souhlasila pod podmínkou, že jeho kniha bude přesným obrazem povolání gejši, nikoli smyšleným příběhem. To ale Golden při psaní nedodržel.
V touze po tom, aby se kniha stala mezinárodním bestsellerem, Golden pravdivé informace, které mu paní Iwasaki poskytla, trochu pozměnil. Zároveň přidal do knihy části o gejšách, které poskytují sex podobným způsobem jako prostitutky. Výsledkem bylo to, že paní Iwasaki Goldena zažalovala. Kniha tak obsahuje některé skutečné události ze života paní Iwasaki, ale rozhodně se nedá říci, že by byla zcela pravdivým příběhem.
Kritické přijetí v Japonsku
Když se v roce 2005 dostala do kin filmová adaptace této knihy, sklidila v Japonsku širokou kritiku, nejen kvůli nepřesnému ději, ale také kvůli zobrazení japonských žen čínskými herečkami. Gejši v celé zemi byly rozhořčené, že americký film vůbec nepochopil, co jejich povolání ve skutečnosti obnáší. Největší rozhořčení vyvolalo především zobrazení gejš jako prostitutek a to, že čtvrť Gion Kobu, která je ve filmu jmenovitě zmíněna, vypadá, jako by byla místem promiskuity.
Kdo jsou ve skutečnosti gejši?
Gejši jsou japonské profesionální společnice, které se věnují hostům při jídle, banketech a dalších příležitostech. Jsou vyškoleny v různých tradičních japonských uměních, jako je tanec a hudba, a také v umění komunikace. Jejich úkolem je zpříjemnit atmosféru. V současnosti jsou zákazníky gejš především politici či obchodníci.
Gejši dodnes najdete v několika městech po celém Japonsku, včetně Tokia, ale bývalé hlavní město Kjóto zůstává s kulturou gejš spojeno nejvíce. Gejšám se zde říká geiko. V Kjótu dodnes zůstalo pět čtvrtí, ve kterých gejši žijí, nejznámější je právě Gion Kobu. Gejši tu žijí ve zvláštních domech. Mladé dívky se stěhují do těchto domů obvykle v 15 letech, aby se naučily komunikačním a pohostinským dovednostem a různým tradičním uměním. Po úvodním školení a zkoušce se dívka stane maiko (učednicí) a o několik let později geiko.
Zdroj: mai-ko.com, imdb.com, japan-guide.com
