Když se řekne Argentina, mnohým se vybaví Eva Perónová. Nejslavnější první dáma této země, přezdívaná Evita, byla ve své době velmi populární, ale zároveň i kontroverzní osobností a ikonou. Její život se stal inspirací pro broadwayský muzikál Tima Rice a Andrewa Lloyda Webbera Evita, podle nějž byla v roce 1996 natočena slavná filmová verze s Madonnou v hlavní roli. Již v roce 1981 ale vznikl dvoudílný film, ve kterém zazářila Faye Dunawayová. Skutečný život Evity byl ale v mnohém ještě zajímavější než filmy o ní.
S manželem se seznámila díky zemětřesení
V lednu 1944 zemětřesení v argentinském San Juanu zabilo odhadem 10 000 lidí. Vojenský plukovník Juan Perón, který stál v čele argentinského ministerstva práce, zorganizoval sbírku na pomoc obětem zemětřesení. Jako herečka a moderátorka rozhlasového pořadu byla Evita pozvaná na slavnostní večer k této příležitosti. Zde poprvé spatřila svého manžela a o rok později, navzdory jejich velkému věkovému rozdílu, se vzali.
Nadace, která ve své době neměla v Jižní Americe obdoby
V červenci 1948 založila Evita Nadaci sociální pomoci Maríi Evy Duarte, později přejmenovanou na Nadaci Evy Perónové, která bojovala proti chudobě v Argentině. Finanční prostředky pro nadaci pocházely z odborů, daní či od podniků, které byly pod nátlakem nuceny organizaci přispívat. Nadace poskytovala potřebným praktické věci jako boty, nádobí či oblečení a financovala výstavbu nemocnic, škol a bydlení pro ženy a děti bez domova.
Měla své vlastní město
Ciudad Evita (Evita City), které se nachází v oblasti Buenos Aires, bylo pojmenováno na počest Evity a její nadace, která financovala výstavbu města určeného pro bydlení argentinských dělníků. Město nenese jen jméno Evity, ale také se jí podobá. Letecký pohled na město totiž ukazuje, že Evita City bylo postaveno ve tvaru jejího profilu, s hlavou obrácenou doprava a vlasy svázanými do charakteristického drdolu. Po vojenských převratech, které svrhly Juana Peróna, bylo Evita City dvakrát přejmenováno. Současný název města se však vrátil k Ciudad Evita a dnes v něm žije přibližně 70 000 obyvatel.
I dnes můžete navštívit její muzeum
V červenci 2002 bylo u příležitosti padesátého výročí jejího úmrtí otevřeno Muzeum Evity v Buenos Aires. Muzeum založila Cristina Alvarez Rodriquezová, Perónova vnučka. Muzeum sídlí v budově, kterou Nadace Evy Perónové zřídila pro opuštěné ženy s dětmi, aby zde mohly žít, dokud si nenajdou práci a trvalejší domov. Návštěvníci muzea si mohou prohlédnout i Evitino oblečení. Perónová byla proslulá nošením šatů od Diora, oblečením šitým na míru a nápadnými šperky.
Rakovina jí zabránila kandidovat na viceprezidentku
V lednu 1950 Perónová omdlela a podstoupila operaci slepého střeva. Během operace jí bylo diagnostikováno pokročilé stádium rakoviny. Některé zdroje uvádějí, že se jednalo o rakovinu děložního čípku, jiné o rakovinu dělohy. Podstoupila různé zákroky včetně hysterektomie, jako první Argentinka též podstoupila chemoterapii, ale rakovina bohužel dále metastázovala. I přes zdravotní problémy v roce 1951 oznámila svému manželovi kandidaturu na viceprezidentku. Podpořily ji miliony Argentinců z dělnické třídy. Nakonec se ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu rozhodla z kandidatury odstoupit.
Je možné, že před smrtí podstoupila lobotomii
Lékařské záznamy naznačují, že v červnu 1952, měsíc před svou smrtí, možná podstoupila lobotomii. Ačkoli účelem lobotomie bylo pravděpodobně zvládnutí bolestí způsobených pokročilým stádiem rakoviny, neurochirurg z Yaleovy univerzity tvrdil, že Juan Perón lobotomii nařídil také jako součást politického spiknutí. Snažil se tím manželku částečně umlčet. V zemi totiž i kvůli jejím názorům a činům hrozila občanská válka. Evita zemřela 26. července 1952 ve věku 33 let.
Klid neměla ani po smrti
Po smrti bylo její tělo nabalzamováno a vystaveno. V roce 1955 ale Juana Peróna svrhl vojenský převrat. Ten uprchl do Španělska a noví vojenští představitelé zakázali vše, co bylo „properónské“. Tělo Evity odstranili a v roce 1957 poslali do italského Milána, kde bylo pohřbeno pod falešným jménem. V Miláně zůstala pochována až do roku 1971, kdy byla exhumována a předána Juanu Perónovi v Madridu. Ten si Evitino tělo údajně vystavil ve své jídelně. V roce 1973 se Juan Perón vrátil z exilu a znovu získal argentinský prezidentský úřad. Následujícího roku v úřadu zemřel a jeho třetí manželka Isabel nechala Evitino tělo vystavit po boku Juana Peróna. Až v roce 1976 bylo její tělo pohřbeno v rodinné hrobce v Buenos Aires.
Zdroj: mentalfloss.com, museoevita.org.ar, bigthink.com
