Rusko-ukrajinský snímek Bitva o Sevastopol z roku 2015 je inspirovaný skutečným příběhem Ludmily Pavličenkové, přezdívané Smrtící lady. Sovětská odstřelovačka během druhé světové války zabila více než tři sta vojáků a stala se přítelkyní první dámy Spojených států Eleanor Rooseveltové. Film v sobě ale ukrývá mnohem více než jen téma feminismu a násilí odehrávající se na pozadí jedné z osudných bitev druhé světové války. Dalo by se říci, že původní ruský název Nezničitelní byl v mnohém výstižnější.
Ludmila Pavličenková
Během pouhého jednoho roku zabila Ludmila podle potvrzených údajů 309 nepřátelských vojáků. Ve skutečnosti jich ale možná bylo mnohem více, neboť ona sama nepočítá první oběti, neboť šlo o „zkušební“ výstřely. Během války byla čtyřikrát raněna. Po prohrané bitvě o Sevastopol se roku 1942 dostává do Ameriky a na Mezinárodní antifašistické studentské konferenci naváže blízké přátelství s Eleanor Rooseveltovou. To později vede k tomu, že ji při své návštěvě Moskvy bývalá první dáma v roce 1957 také navštíví.
Mozaika Ludmilina života
Ve snímku se velmi působivě prolínají jednotlivé časové roviny přibližující Ludmilin život před válkou, během války i po válce. V předválečných scénách se herečce Julii Peresildové skvěle podařilo vykreslit mladou Ludmilu jako snaživou a chytrou studentku. Přestože nikdy předtím nestřílela ze zbraně, ukáže se, že je rozená střelkyně, a tak je zařazena do speciální střelecké školy. Když vypukne druhá světová válka, okamžitě narukuje a vzdá se zasnoubení s mladým lékařem. Zde se snímek mírně odklání od reality, neboť ve skutečnosti se za něj provdala, a dokonce s ním měla před válkou dítě.
Láska na pozadí války
Film se kromě historického pozadí velmi silně soustředí i na milostný život Ludmily, nejedná se tedy o klasický válečný film, na který jsme zvyklí. Bohužel její romantický život nakonec pohání vyprávění mnohem více než její bojové výkony. Sevastopol líčí Ludmiliny vztahy se třemi muži – lékařem Borisem, jejím velitelem kapitánem Makarovem a po jeho smrti s jeho nástupcem Leonidem Kitčenkem.
Ženy a válka
Bitva o Sevastopol se zabývá i otázkou ženství. V jedné scéně hodí seržant výcviku do ohně vysoké podpatky a plyšová zvířátka svých svěřenkyň. V jiné se Ludmila brání sexuálnímu útoku vojáka, který odmítá přijmout „ne“ jako odpověď. Ludmilin snoubenec se jí opakovaně pokouší rozmluvit vstup do boje a později i návrat do něj. Americká média ji kritizují za to, že není dostatečně ženská.
Posttraumatický stres
V první bitvě Ludmila málem zpanikaří pod palbou granátů, dokud ji smrt nedalekého vojáka nepovzbudí k výstřelu. Za velmi krátkou dobu se z ní stane neúprosný stroj na zabíjení. Když se svým spolubojovníkem postřílí Němce slavící Vánoce, na tváři se jí objeví znepokojivý úsměv. Film nás tak nutí přemýšlet nad tím, jak se to vlastně stalo. Vysvětlení ale nenabízí. Snímek se ale posléze zabývá též tématem posttraumatického stresu.
Zdroj: scmp.com, smithsonianmag.com
