V dnešní době je ukázka rodinných dramat velice častá, jelikož tato doba tomu opravdu nahrává. Film Cena za štěstí ale ukazuje, jaké šílenosti se mohou za zavřenými dveřmi dít – a vám tak dá pocit, že to vlastně doma není zas tak hrozné. Vyhrocené situace mezi rodiči a dětmi popisuje ve svém filmu režisérka Olga Dabrowská, která je také autorkou scénáře.
Na filmu se podílely i autorčiny děti
Není divu, že autorka Olga Dabrowská chtěla do tohoto snímku o rodičích a dětech obsadit i své děti. Její dceru, Olgu Wdowiakovou, jste mohli vidět v roli Báry, kterou ale dostala na základě několikakolového konkurzu. Prý. Ta byla z role tak nervózní, že vykouřila 20 cigaret denně, a to jí bylo teprve 16 let. Nicméně i toto její matka omlouvá a připisuje stresu z natáčení.
Její syn sice nebyl před kamerou, ale v produkčním týmu. Byl totiž asistentem režie. Občas to pro něj ale nebylo jednoduché, například když musel sledovat milostnou scénu své sestry. To nevydržel a v půlce odešel. Styděl se snad více než její aktéři.
Pesimistický pohled
Autorka pojala tento snímek jako drama, které velice pesimisticky nahlíží na poměry v naší společnosti. Například ženy většinou ve svých scénách pláčou, děti jsou neskutečně zahořklé a občas vám reakce všech postav naprosto nedávají smysl, až přemýšlíte, jestli nemají horečku a neblouzní. I možná z tohoto důvodu se snímek nesetkal s velkým ohlasem a dobrým hodnocením i přesto, že jsou v něm obsažena i tak velká jména, jako jsou Ivana Chýlková, Vanda Hybnerová, Tomáš Hanák, Jaroslav Plesl, Ivan Trojan, Jana Šulcová a další.
Odkaz na Samotáře?
Zprvu byl film zamýšlen jako nástupce legendárního filmu Samotáři z roku 2000. Nicméně zůstalo pouze u úmyslu, jelikož se tyto dva snímky nemohou ani srovnávat, a to z hlediska jak příběhu, vyprávění i samotného vypracování. Dokonce se měl snímek prvně jmenovat „Děti samotářů“, což by bylo ale už opravdové klišé z hlediska kvality samotného příběhu. Spíše se Cena za štěstí dá přirovnat ke studentskému snímku než k legendárnímu filmu.
Jaroslav Plesl versus pomeranč
Pokud jste tento film dokoukali až do konce, určitě z hlavy nedostanete finální záběr na herce Jaroslava Plesla, který se snaží sníst celý pomeranč najednou. Po rukou mu zatím proudy stéká pomerančová šťáva. Co tímto autorka celého snímku zamýšlela, již může být úkolem pro samozvané filozofy, kteří jistě najdou v této scéně hluboký smysl a podobnost s mnohými filozofickými tématy. My ale vidíme člověka, který si do pusy prostě cpe celý pomeranč. Super věc, co sledovat chvíli před spaním!
Film neurazí, ale rozhodně nenadchne. Nebo vy byste se na něj podívali znovu? Podělte se s námi o komentáře.
Zdroje: csfd.cz, irozhlas.cz
