Režisér Philippe de Broca, známý jako král zvratů, dostál v adaptaci románu Le Frelon své pověsti a sympatie, které vzbuzuje dvojice Annie Girardotová a Philippe Noiret, dělají z filmu i po čtyřiceti pěti letech od jeho vzniku příjemnou podívanou. Vidět dnes znovu tuto detektivní komedii nám zároveň pomůže uvědomit si, jak zásadní stopu zanechaly tyto osobnosti ve francouzské kinematografii.
Zajímavé spojení romantické komedie a detektivky
Snímek začíná jako běžná romantická komedie. Muž a žena se setkají zcela náhodou, když ho ona ve svém autě málem přejede na mopedu na křižovatce, kde je provoz nejasně řízen semafory. Naštěstí nejde o nic vážného, protože Antoine Lemercier, zatvrzelý starý mládenec s mírným sklonem k hypochondrii, se z odřeného kolena rychle vzpamatuje, když si vzpomene, odkud sympatickou, ale roztržitou řidičku jménem Lisa Tanquerelle zná.
Vzhledem k tomu, že máme co do činění s postavami, které již nejsou „dostatečně mladé“ a o kterých by si dnes jen málokdo dovolil natočit film v této konfiguraci rolí, chvíli trvá, než se jejich vzpomínky „vyjasní“. Lisa a Antoine se poprvé setkali v lavicích Sorbonny, když byli ještě plní energie a ideálů. Skvělý výchozí bod pro milostný příběh, že?
To však nepočítáte s genialitou Philippa de Brocy, jednoho z nejlepších režisérů své generace, který neztrácel čas a do zdánlivě přímočarého děje vnesl policejní aspekt – vraždu poslance, která je natočená na způsob karikaturního Hitchcocka. To, že tento nečekaný mix tak dobře funguje, je kromě režiséra též zásluha znamenitého rukopisu scenáristy Michela Audiarda.
Ženská emancipace 70. let
Pokud tato letitá detektivní komedie stále rezonuje u současných diváků, je to proto, že bez ostychu obrací role naruby. Představte si na chvíli, že by se pohlaví postav obrátilo, že by Philippe Noiret nemusel oblékat atypický kostým profesora řečtiny, ale že by jeho nevrlý obličej byl obličejem superintendenta s neortodoxními metodami, byť v krajním případě úspěšnými. A že Annie Girardotová by se omezila na roli lamače ženských srdcí, tedy v době, kdy má její „udatný rytíř“ dost času věnovat se jí, místo aby běhal z jednoho místa činu na druhé.
V tomto světle se Něžné kuře okamžitě zdá modernější, dokonce nadčasové. Pravda, za kamerou jsou trochu cítit „muži u kormidla“, a to jak kvůli poněkud přílišnému zaměření na vedlejší postavu, kterou hraje za všech okolností spoře oděná Catherine Alricová, tak kvůli klišé o zženštilých kadeřnících.
Girardotová i Noiret ve svých nejlepších letech a v nejlepší formě
Annie Girardotová byla málokdy k vidění v asertivnější roli. Je úchvatná jako rozvedená matka, která se nebrání „romantickým dobrodružstvím s datem spotřeby“, například s nebohým Rogerem Dumasem jako detektivem a bývalým milencem, a impozantní jako policistka, která ovládá různé triky, nad nimiž její mužští kolegové jen nevěřícně kroutí hlavou.
Lisa Tanquerelle ráda mluví, ráda střílí, ale především ráda „žongluje“ se svými rozporuplnými povinnostmi s velmi svůdnou nenuceností. Skutečnost, že pro jednou nehrají hlavní roli muži, vůbec nevadí – právě naopak.
Kromě Noireta, který si je dobře vědom nerovného poměru sil, nikdo ze souboje s policejní inspektorkou nevyvázne bez úhony. Ani její rival na policejní stanici, který se dopouští osudové chyby, když si myslí, že to umí lépe než ona, ani sériový vrah během jedné z nejabsurdnějších honiček v dějinách kinematografie.
Philippe de Broca spojil všechny tyto vzájemně se doplňující formy humoru do vysoko letícího komického ohňostroje s těžko překonatelnou ironií.
Zdroj: imdb.com, senscritique.com
