Snímek Bitva u Midway z roku 2019 režiséra Rolanda Emmericha samozřejmě není prvním filmem o bitvě, která je považována za zlomový okamžik druhé světové války v Tichomoří. V roce 1976 Charlton Heston a Henry Fonda zazářili ve filmu, jehož název se liší jen odlišnou předložkou – Bitva o Midway. Který ze snímků je lepší?
Nefungující snaha o vyvolání emocí i patosu
Režiséru Emmerichovi nejsou cizí typy filmů, které vyžadují hojné využívání CGI i „bouři hlasitých zvuků“, ostatně stojí za snímky, jako jsou Den nezávislosti nebo 2012. Nicméně právě přemíra CGI je jedním z největších problémů Bitvy u Midway, protože až příliš často máte pocit, že spíše než filmové drama sledujete videohru. Díky ratingu PG-13 je snímek též z velké části „nekrvavý“, což ale na druhou stranu umocňuje nepříjemný pocit falešnosti. Kromě efektní sekvence s ohořelým tělem se jedná o válečný film prakticky bez krve.
Tlumené násilí ve filmu by bylo snazší ignorovat, kdyby jeho hlavní postavy byly více přesvědčivé. Skutečné aktéry ale bohužel ztělesňuje skupina začínajících herců, jako byli Ed Skrein, Darren Criss či Nick Jon, a dále několik veteránů, včetně Dennise Quaida, Aarona Eckharta a Woodyho Harrelsona. Většině z nich chybí jakékoli charisma a navíc se divák nikdy k nikomu z nich nedostane dostatečně blízko, abych mohl cítit opravdové emoce.
Možná se režisér snažil napodobit odstup, který Christopher Nolan vnesl do mnohem lepšího Dunkerku, ale Emmerich je příliš sentimentální, než aby na tento cíl dosáhl. Stejně jako v případě násilí se Emmerich vyhýbá též nepříjemnému zobrazení segregace černošských vojáků, kteří u Midway bojovali, tím, že je zcela eliminuje.
Částí filmu, která na diváka zapůsobí pravděpodobně nejvíce, je rekonstrukce útoku na Pearl Harbor. Scéna je plná extrémních výbuchů, letadel rozpadajících se na kusy a útěků na poslední chvíli. Jako efekty nabitá podívaná je to poměrně efektivní kulisa.
Američané, Japonci i Číňané
Bitva u Midway rozděluje scény mezi Američany a Japonce, přičemž si bere příklad z válečného filmu Richarda Fleischera Tora! Tora! Tora! z roku 1970. Japonci jsou stejně klišovití jako Američané, jsou stoičtí a mluví o cti, zatímco pronášejí chabě zastřené hrozby. Zazní i slavná hláška, která se objevila i ve filmu Bitva o Midway z roku 1976, o „probuzení spícího obra“.
Číňané jsou zastoupeni v zápletce s Jamesem Doolittlem, která působí jako importovaná z jiného filmu. Vzhledem k tomu, že se během úvodních titulků objeví několik log čínských firem, byly tyto scény pravděpodobně nezbytnou podmínkou.
Hercům chybí charisma
Hlavní roli pilota Dicka Besta ztvárnil Ed Skrein. Už od začátku filmu je více než jasné, že jeho hříšné způsoby budou zmírněny nově nabytým smyslem života. Skreina alespoň trochu polidšťuje jeho manželka Annie a vzrůstající pocit viny za ztrátu kolegy, kterého vzal pod svá křídla. Jeho spoluhráči takové štěstí nemají.
Patrick Wilson se v roli Eda Laytona, vojenského stratéga, kterého nikdo neposlouchal, když správně předpověděl, že Pearl Harbor bude cílem, omezil na špatně napsanou roli věštce. Quaidův admirál Halsey tráví čas na plátně „vrčením“ o tom, že se nesmí vzdát, a na Harrelsonově admirálu Nimitzovi si nejvíc zapamatujete jeho vlasy, které upoutají vaši pozornost pokaždé, když je na plátně.
Navzdory nejmodernějším technickým prostředkům se nový snímek o slavné bitvě svému o 43 let staršímu předchůdci zdaleka nevyrovná.
Zdroj: imdb.com, nytimes.com
