Českoamerické životopisné drama Milada se nerodilo lehce. Snímek jako takový byl sice natočen za pouhých 31 dní, kterým ale předcházelo deset let příprav, diskusí a problémů. Film, který se snaží zachytit nechvalně známý životní příběh Milady Horákové, se především, u české veřejnosti navíc dočkal poněkud rozporuplného přijetí. Jedním z důvodů byla nejen skutečnost, že si snímek poněkud pohrává s některými historickými fakty, ale také to, že hlavní ženskou postavu překvapivě neztvárnila žádná česká herečka.
Mezinárodní herecké obsazení
Roli Milady Horákové ztvárnila Aylet Zurer, americká herečka s izraelskými kořeny, kterou si někteří diváci mohou pamatovat například ze snímků Andělé a démoni nebo Mnichov. Mimochodem role byla nabídnuta i slavné Kate Winslet, která ji ale odmítla. I role Miladina manžela Bohuslava byla svěřena americkému herci, konkrétně Robertu Gantovi. Z českých herců se ve filmu objevili především Anna Geislerová jako prokurátorka Ludmila Brožová či Taťjána Medvecká, která hrála dospělou dceru Milady Horákové Janu. Miladinu sestru Věru pak ztvárnila slovenská herečka Vica Kerekes.
Pestrá životní cesta
Film začíná v roce 1990 v Praze, kdy po čtyřiceti letech od Miladiny justiční vraždy konečně došlo k předání jejích posledních dopisů její dceři Janě. Následně se děj přesouvá zpět až do roku 1933 a my sledujeme mladou Miladu Horákovou, jak jedná o ženském hnutí s tehdejším prezidentem Masarykem i na její cestu do Londýna. Následuje sledování odbojové činnosti Milady Horákové během druhé světové války, její zatčení i pobyt v Terezíně. Krátké poměrně šťastné období, kdy se Milada vrací do politiky jako poslankyně, přeruší nástup komunismu. Manželé Horákovi uvažují o možné emigraci. Zatímco Bohuslav by emigroval, Milada chce zůstat a bojovat. O chvíli později již následuje zatčení Milady.
Proces s Miladou Horákovou
Poté mohou diváci sledovat rozmanité scény fyzického i psychického násilí a nátlaku, kterým Milada musela ve vězení čelit. Půl hodiny před koncem dvě hodiny trvajícího snímku přichází na řadu soud se třinácti obžalovanými, film se věnuje pouze čtyřem z nich. K nejlepším scénám patří emotivní projev prokurátorky Ludmily Brožové v podání Anny Geislerové, která Miladu obviňuje z intrik proti občanům.
Film versus realita
Následně můžeme sledovat Miladu Horákovou, jak píše poslední dopisy a loučí se se svými blízkými, včetně sestry Věry a dcery Jany. Součástí snímku je i samotná poprava Milady Horákové, ke které došlo 27. června 1950. Poprava je ale ve filmu zobrazena na jiném místě, než k ní ve skutečnosti došlo, a snímek mírně pozměnil i její poslední slova.
Zatímco ve skutečnosti poslední slova Milady Horákové zněla: „Padám, padám… Tento boj jsem prohrála. Odcházím čestně, miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám, přeji vám to, přeji vám to…“ Ve filmu zazní jen: „Padám, padám… Tento boj jsem prohrála. Odcházím čestně, miluji tuto zem, miluji tento lid. Odcházím bez nenávisti.“ To podle historiků není zdaleka jediný fakt, který si film proti skutečnosti upravil.
Zdroj: csfd.cz, dspace.cuni.cz
