Zemřel oscarový režisér Jiří Menzel. Připomeňte si, co všechno dal českému filmu

Jiří Menzel režíroval řadu snímků, které dnes patří ke klasice českého, resp. československého filmu. Oscara za nejlepší zahraniční film dostal hned za svůj první celovečerní počin, a to za Ostře sledované vlaky. Další oceňované filmy následovaly, včetně jednoho trezorového, který se k divákům dostal až po revoluci. Připomeňte si, kde všude se podepsal jeho osobitý rukopis.

Československá nová vlna

Jiří Menzel se narodil 23. února 1938 v Praze a režii studoval na FAMU u Otakara Vávry. Původně chtěl studovat divadlo, ale nepřijali ho pro nedostatek talentu. Studium dokončil v 1962 a o pár let později se zařadil do tzv. československé nové vlny – generace režisérů a scénáristů, kteří začali tvořit právě v průběhu 60. let minulého století. Na naši filmovou scénu vstoupil ve velkém stylu. Po boku dalších režisérů stál u zrodu snímků Zločin v dívčí škole podle povídek Škvoreckého a Perličky na dně podle povídek Hrabala. Právě Bohumil Hrabal patřil mezi jeho oblíbené spisovatele a jeho dílo Ostře sledované vlaky se Jiří Menzel rozhodl zpracovat jako celovečerní film. Režisérův stejnojmenný debut z roku 1966 oslovil i kritiky v světě a získal Oscara za nejlepší zahraniční film.

Podle námětů Hrabala, Vančury a Svěráka

Menzel následně zpracoval Zločin v Šantánu (1968) podle námětu Josefa Škvoreckého a následovalo Vančurovo Rozmarné léto (1968). Hrabalovo dílo však ovlivňovalo jeho tvorbu i nadále. V pohnuté době českých dějin začal pracovat na snímku podle Hrabalových povídek Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. V roce 1969 tak vznikl film Skřivánci na niti, který okamžitě putoval do trezoru a diváci jej mohli poprvé zhlédnout až po revoluci. V roce 1990 snímek získal cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.

Následovala vynucená režisérská pauza, po níž se vrátil na scénu s jedním ze svých nejméně úspěšných filmů Kdo hledá zlaté dno (1974). Jednalo se o ústupek době, aby mohl dál točit kvalitní filmy. Na snímek se rychle zapomnělo, když ve svých dalších počinech opět ukázal, že si umí vybrat dobrý námět a umí ho i kvalitně zrežírovat. Jednalo se zejména o filmy Na samotě u lesa (1976) a Báječní muži s klikou (1978).

Krátké angažmá v Divadle Járy Cimrmana

Poté, co si zavařil svým trezorovým filmem, se Menzel věnoval divadelní režii, kterou považoval za své hlavní povolání. Během svého života spolupracoval s pražským Činoherním klubem a Vinohradským divadlem a jako divadelní režisér působil i v Bulharsku a bývalé Jugoslávii. Na dva roky (1977 – 1979) se také stal členem souboru oblíbeného a svérázného Divadla Járy Cimrmana.

Získal řadu ocenění

V 80. letech se diváci dočkali dalších dvou hrabalovských filmů. Postřižiny (1980) a Slavnosti sněženek (1983) rovněž patří k snímkům, které si většina lidí s režisérovým jménem automaticky spojí. A řadí se k nim i snímek na Svěrákův námět Vesničko má středisková (1985), který byl nominován na Oscara. Posledním režisérovým snímkem z tohoto desetiletí se stala komedie na Vančurův námět Konec starých časů (1989). Z porevoluční tvorby se největšího ohlasu dočkala Žebrácká opera (1990) a Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1994).

Od roku 1995 se pak Menzel naplno věnoval divadlu, zejména pak Divadlu na Vinohradech, kde působil jako režisér. Vyučoval i na pražské FAMU, patřil mezi členy Americké filmové akademie a založil kabelovou televizi CS film.

Jiří Menzel také v radě filmů hrál, naposledy objevil ve snímku Tlumočník (2018). V roce 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu, je i nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Chevalier des Arts et Lettres (Řád umění a literatury) a za celoživotní přínos kinematografii získal cenu i na mezinárodním filmovém festivalu v indickém Goa. Zemřel 5. září 2020 ve svých 82 letech.

Zdroj: Česká televize, CSFD, Wikipedia | zdroj foto: Wikimedia, CC

Autor: Veronika Rybenská
ZAVŘÍT