Recenze: Zakleté pírko. Nová pohádka Zdeňka Trošky nic nového nepřináší. Naopak bude vám připomínat mix již stokrát viděných pohádek

Právě běží v našich kinech nové pohádka režiséra Zdeňka Trošky s názvem Zakleté pírko. Troška je svou láskou ke klasickým českým pohádkovým příběhům známý a pohádky mu obvykle jdou na výbornou. Tentokrát to ale vypadá, že si vypůjčil hned několik příběhů z již ohraných pohádek a vytvořit z toho jeden nový samostatný příběh. Pohádka sice není úplně nejhorší, ale oko kritika taky nijak zvlášť nepotěší.

Popelka, Princezna ze mlejna a zakletý princ

Jen co se nová pohádka rozjede, je jasné, že tohle už jsme někdy někde viděli. Ano, záběry na krásnou krajinu, blonďatá a křehká a krásná, kudrnatá blondýnka, která z nějakého důvodu velmi připomíná krásnou Elišku z Princezny ze mlejna, statek a dvě zlé sestry, které svou nejmladší sestru sekýrují a ponižují. Úvod tak připomíná i Popelku jen s tím rozdílem, že tu není žádná zlá macecha. Jenže jako divák se musím ptát, proč je Aninka tedy vlastně poslouchá, když v podstatě nemusí. Výkony Lucie Polišenské a Šárky Vaculíkové v rolích zlých sester jsou dost ubohé a člověk by řekl, že ty dvě si spíš zkouší jen amatérské divadlo. Zato potěší alespoň Anastasia Chocholatá v roli Aninky, které působí něžným a křehkým dojmem, což se do pohádky prostě hodí.

Pak přijde na scénu zakletý princ, kterého zlá princezna proměnila v ptáka. A Aninka se ho vydá hledat, protože se do něj zamilovala. Tomu se nemůžeme divit, i když všechno se tak rychle semele, že to vlastně ani moc nezapadá dohromady. Všechno vylepšuje Lukáš Pavlásek v roli vodníka. Ten mě z celého filmu potěšil snad nejvíce. Všichni ho máme za trapného komika a v pohádce si ho tak dokázal představit jen málokdo, ale světě div se, ono mu to vážně sedlo. Vodník s milým a trošku naivním kukučem, který má raději víno než vodu, to nás vážně baví. Tady se Troška neseknul a to je dobře.

Nepovedené efekty i skvělá hudba

Co se ale pohádce nemůže odepřít, je slušně využitá a zakomponovaná hudba. Konečně totiž nevidíme pohádku, kde se více zpívá, než mluví a hudba tak jen dokresluje ideálně celou pohádku. Díky bohu, protože vlezlé písničky, které v pohádkách být nemusí, jsou opravdu otravné. Což mi připadalo jako velmi rušivý element například v Čertím brku, které bylo jinak velmi slušné. Na druhou stranu použité efekty a triky v pohádce jsou dost tragické. Umělé houby, proměny prince v ptáka a zlá princezna s mocí, to se spíše nepovedlo a občas to všechno působilo jako pěst na oko.

Jinak ale Troška příliš nezklamal a pohádka určitě nepatří úplně k nejhorším.

Autor: Lenka Svobodová
zavřít reklamu