Titanic: Žili Rose a Jack opravdu a komu ve skutečnosti patří ruka, když Leonardo DiCaprio kreslí Rose oděnou pouze do náhrdelníku?

Už je tomu téměř dvacet pět let, co se v kinech poprvé objevil legendární snímek Jamese Camerona o zkáze slavné zaoceánské lodi Titanic. Děj filmu, který předurčil hereckou kariéru Kate Winslet i Leonarda DiCapria, zná většina z nás téměř nazpaměť. Možná vás ale při sledování snímku napadlo několik otázek, na které sám film odpovědi nedává.

Byli Jack a Rose inspirováni skutečnými osobami?

Bylo by to sice velmi romantické, kdyby tomu tak bylo, ale není. Jack Dawson a Rose DeWitt Bukaterová jsou pouze fiktivní postavy. James Cameron sice údajně postavu Rose částečně vytvořil podle americké umělkyně Beatrice Woodové, ta ale neměla k historii Titanicu žádný vztah. Kromě Rose a Jacka je smyšlená i většina ostatních postav. Zajímavostí je, že kromě kapitána Smithe, lodního konstruktéra Thomase Andrewse či „nepotopitelné“ Molly Braunové byli skutečnými osobami inspirováni někteří z cestujících třetí třídy.

Na palubě Titanicu se ale nacházel muž, který se jmenoval J. Dawson. Písmeno J. ale znamenalo Joseph, nikoli Jack. Joseph Dawson se narodil v Dublinu a byl členem posádky Titanicu, pracoval u lodních pecí. James Cameron uvedl, že o jeho existenci neměl během psaní scénáře tušení.

Kdo ve skutečnosti nakreslil kresbu Rose, kterou vidíme ve filmu?

Pro mnohé je překvapením, že slavnou skicu Rose s náhrdelníkem vytvořil sám režisér James Cameron. Ve skutečnosti je to jeho ruka, nikoli ruka Leonarda DiCapria, kterou ve filmu vidíme kreslit. Cameron rovněž nakreslil všechny ostatní obrázky v Jackově skicáři.

Bylo Srdce oceánu skutečným diamantem?

Ne, diamant Srdce oceánu je pouze fiktivní pomůcka, kterou James Cameron přidal do děje, aby dal Brockovi Lovettovi důvod vyslechnout příběh Rose. S historií Titanicu nijak nesouvisí. Motiv diamantu byl ale inspirován slavným diamantem Naděje, který francouzský král Ludvík XVI. daroval Marii Antoinettě. Diamant je v současné době vystaven ve Smithsonově přírodovědném muzeu ve Washingtonu.

V důsledku fantazií filmových diváků kolem fiktivního Srdce oceánu se šperkařská společnost Asprey & Garrard několik měsíců po uvedení filmu rozhodla vyrobit skutečný diamantový náhrdelník Srdce oceánu. Tento 170karátový safír, obklopený pětašedesáti třicetikarátovými diamanty, měla na sobě Celine Dion během svého vystoupení s písní „My Heart Will Go On“ na slavnostním předávání Oscarů v roce 1998.

Opravdu dopadly kusy ledu z ledovce na promenádní palubu?

Ano, několik přeživších cestujících to ve svých svědectvích nezávisle na sobě potvrdilo. Například paní Churchillová Candeeová uvedla, že jeden z členů posádky držel v ruce kusy ledu, o kterých jí řekl, že je posbíral z paluby na přídi lodi. Přeživší William Lucas řekl, že viděl obrovské množství ledu na palubě na pravoboku lodi. Existenci ledu na palubě potvrdil i čtvrtý důstojník Joseph Groves Boxhall.

Hrála kapela Titanicu skutečně i v době, kdy se loď potápěla?

Ano, hrála. Kapelníkem na Titanicu byl Wallace Henry Hartley. Poté, co loď narazila do ledovce, Hartley svolal svou osmičlennou kapelu, která zaujala pozici na palubě lodi poblíž vstupu na Velké schodiště. Tam hráli ragtime a valčíky. Konkrétně přeživší uvedli, že hráli „Alexander’s Ragtime Band“ či „In the Shadows“. Nikdo si ale nebyl jistý, jaká byla poslední píseň, kterou kapela hrála, než se loď potopila. Všichni členové kapely zahynuli.

Byli pasažéři třetí třídy skutečně zavření v podpalubí?

Ano, ale ne přesně tak, jak naznačuje film. Vrata, která bránila cestujícím třetí třídy v přístupu k ostatním cestujícím, skutečně existovala. Důvodem existence těchto vrat ale nebylo to, aby zabránila cestujícím třetí třídy zaujmout místa v záchranných členech. Byla určitým regulačním opatřením, které mělo zabránit „méně čistotným“ cestujícím třetí třídy ve volném pohybu po lodi a šíření různých nemocí a infekcí.

V době potopení lodi nechali někteří stevardi brány zamčené a čekali na pokyny, zatímco jiní pouštěli ženy a děti na horní paluby. V důsledku špatné komunikace nebyla těmto cestujících nikdy sdělena hrozivá realita. Posádka rovněž nepátrala po cestujících v kajutách a společných prostorách, problém představovala i skutečnost, že někteří cestující neuměli anglicky. V důsledku toho bylo mnoho cestujících třetí třídy ponecháno napospas osudu, a katastrofu tak nakonec přežilo pouze 25 % z nich.

Byly podvodní záběry vraku Titanicu ve filmu skutečné?

Ano. Většina podvodních záběrů vraku je skutečná. V roce 1995 si James Cameron najal ruskou loď Akademik Mstislav Keldyš a její dvě ponorky. Provedl celkem dvanáct ponorů, aby natočil detailní záběry v hloubce téměř čtyř kilometrů. Speciální kamery byly navrženy tak, aby odolaly obrovskému tlaku

Zdroj: chasingthefrog.com

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu