Režisér David Dobkin natočil na začátku tisíciletí úspěšné komedie Rytíři ze Šanghaje a Nesvatbovi, v obou filmech ztvárnil hlavní roli Owen Wilson. Když tak v roce 2014 vstoupilo do kin jeho drama s názvem Soudce, pro mnohé to bylo velké překvapení.
Splněný sen režiséra
Z filmu je cítit vášeň, která za natočením snímku stála. Dobkin, jehož otec byl právník, strávil řadu let hledáním příležitosti, kterou by mohl divákům i kritikům dokázat, že je stejně dobrý ve vážných i hloupých tématech.
Robert Downey Jr. je vyčerpaný chicagský obhájce Hank Palmer, specialista na osvobozování nepoctivých klientů s bílými límečky. Jak sám říká: „Nevinní lidé si mě nemohou dovolit.“ Proti němu stojí Robert Duvall v roli Hankova odcizeného otce Josepha, bezúhonného maloměstského soudce, který se ale jednoho dne náhle ocitne před obviněním z vraždy, a tak se musí na syna neochotně spolehnout jako na svého advokáta.
Jedním z pozitiv filmu je skutečnost, že režisér dal oběma hlavním představitelům prostor, kde mohou občas ukázat své silné stránky. Nejlepší části filmu jsou ty, v nichž se Joseph a Hank střetávají o správný způsob obhajoby, vyjednávají o palčivých právních a morálních důsledcích případu a porovnávají je s vlastní těžkou minulostí i smutným osudem, který by Josepha mohl čekat.
A oba hlavní představitelé skvěle vystihují komplikovanou dynamiku otce a syna, které přes všechny rozdíly spojuje tvrdohlavost, inteligence a neochota trpět hlupáky.
Inspirace mistrovskými kousky
Pozornému divákovi v Soudci neunikne inspirace několika Dobkinovými oblíbenými filmy. Downey se vyrovnává s rozpadajícím se manželstvím a zároveň se snaží sblížit se se svou dcerou, protože se blíží potenciální bitva o opatrovnictví, podobně jako tomu je ve filmu Kramerová versus Kramer.
Poté, co se vrátí do ospalého rodného městečka na matčin pohřeb, kolem sebe s věčně nesouhlasícím otcem kličkují v podobném stylu jako Debra Wingerová a Shirley MacLaineová ve filmu Cena za něžnost.
Když je pak Hank nucen otce zastupovat a zároveň se snaží odhalit potenciálně nepříjemnou pravdu o autonehodě, která je považována za možnou vraždu, nechybí spousta právních propletenců ve stylu snímku Rozsudek s Paulem Newmanem z roku 1982.
Nejen otec a syn
Mezitím se v pravidelných intervalech „otřásá“ sbor rodinných kostlivců. Josephův status truchlícího vdovce mu nebrání využít každé příležitosti, aby Hankovi připomněl, jakým je zklamáním, zejména ve srovnání se svým starším bratrem Glenem, který nese na svých bedrech břemeno lítosti a odpovědnosti jako bývalý zázračný baseballový hráč, jehož naděje na sportovní kariéru zmařilo zranění.
Pak je tu lehce mentálně postižený nejmladší syn Dale. Dale je však příliš často spíše prostředkem než plnohodnotnou postavou. Ukazuje domácí filmy natočené na kameru, aby doplnil pozadí příběhu, který pronásleduje klan Palmerů.
Nakonec je to ale základní vztah otce a syna, který je podroben zkoušce, a vy si musíte počkat až do konce, než Dobkin uvolní svou potřebu kontroly a nechá Downeyho a Duvalla, aby se do toho spolu nebojácně pustili naplno.
Jakmile jsou ale vyneseny konečné rozsudky a vyvozeny důsledky, film bohužel „vyměkne“, když se snaží uzavřít různé volné konce a přitom dovést vztah Josepha a Hanka k tomu nejvíce sentimentálnímu závěru, jaký si lze představit.
Zdroj: imdb.com, nytimes.com
