Saljut-7: Vesmírná krize aneb Ruská konkurence Apollu 13, Gravitaci či Marťanovi

Ruský thriller v podobně napínavém duchu jako Apollo 13 ukazuje hrdinství a zoufalství kosmonautů sovětské éry, kteří měli za úkol poprvé přistát s bezpilotním objektem ve vesmíru. To je ve stručnosti příběh, který zachycuje pět let starý snímek režiséra Klima Šipenka s názvem Saljut-7: Vesmírná krize. Film, který je někdy též označován jako „ruská Gravitace“, je napínavým vyprávěním o jedné z technicky nejsložitějších vesmírných misí v dějinách lidstva. Když Sověti ztratí kontakt se svou vesmírnou stanicí na oběžné dráze, podnítí to dosud neuskutečněnou misi, jejímž cílem je spojit se s vesmírným objektem bez posádky.

Co se vlastně stalo?

V únoru 1985 vesmírná stanice Saljut 7 Sovětského svazu nečekaně ztratila energii a stala se nepoužitelnou. Aby zabránil ztrátě stanice a poškození národní prestiže, vyslal SSSR v červnu 1985 dva kosmonauty, Vladimira Džanibekova a Viktora Savinycha, aby Saljut 7 vzkřísili. Při provedení velmi náročného manuálního přistávacího manévru se museli potýkat s mrazivými teplotami v kabině a tenčícími se zásobami vody, zatímco Saljut 7 „oživovali“.

Film Saljut 7 z této události do značné míry čerpá, ale některé skutečnosti zároveň do značné míry upravuje. Hlavními hrdiny filmu jsou Vladimir Fjodorov a Viktor Aljochin, mají stejná křestní jména jako dvojice, která Saljut 7 zachránila ve skutečnosti, ale záměrně nejsou zobrazeni jako stejné osoby. Ve filmu jsou Vladimir a Viktor dokonalými protihráči. První z nich je svižný pilot, zatímco druhý je pečlivý inženýr. To posiluje příběh filmu, i když některé z filmově nejvypjatějších momentů, by se mezi skutečnými kosmonauty, kteří všichni prošli určitým stupněm leteckého výcviku, pravděpodobně nikdy neodehrály.

Vesmír „nepatří“ jen Američanům

I když film neodpovídá stoprocentně skutečnosti, nabízí přístupný a zábavný pohled na vesmírnou událost, které se v západních médiích dostalo jen málo prostoru. Díky vysoké produkční kvalitě a dobře vystavěným postavám působí film dostatečně podobně jako mnohé hollywoodské vesmírné klasiky, nabízí však dostatečně odlišný kontext, aby divákům otevřel oči a ukázal jim, že vesmír není jen „americkým prostorem“.

Fanoušci též chválí mnoho aspektů jeho kostýmů a výpravy za jejich přesnost. Od složitých detailů vesmírného modulu Sojuz hlavních hrdinů až po jejich skafandry a plyšovou hračku maskota moskevských olympijských her v roce 1980 si Saljut 7 zjevně dal záležet na vytvoření autentického obrazu sovětské minulosti.

Vesmír a geopolitika

Navíc je zajímavé, jak Saljut 7 představuje původní incident z roku 1985 optikou současných politických obav. Film například ukazuje, jak Američané vypouštějí raketoplán Challenger s prázdným nákladovým prostorem ve snaze ukrást zasaženou vesmírnou stanici a její citlivé technologie. Sovětští kosmonauté tak dostanou zprávu, že pokud se jim nepodaří Saljut 7 „oživit“, SSSR stanici sestřelí, aby zabránil jejímu pádu do amerických rukou. To vše dělá film zajímavějším, ale není to samozřejmě věrné historickým skutečnostem. USA se nikdy nepokusily Saljut 7 ukrást a Challenger nikdy neodstartoval v červnu 1985 současně se sovětskou záchrannou misí, jak je to ve filmu vylíčeno.

Geopolitický proud také formuje mnoho drobných detailů Saljutu 7, díky nimž je jeho sledování pro „pamětníky“ o to zajímavější. Na několika místech filmu si Vladimir a Viktor utahují ze sovětského vůdce Michaila Gorbačova prostřednictvím jeho protialkoholní politiky. Ačkoli je Gorbačov na Západě chválen za to, že zbořil železnou oponu, v Rusku je stále více odsuzován, zejména mezi těmi, kteří souhlasí s Putinovým názorem, že rozpad Sovětského svazu byl katastrofou.

Zdroj: imdb.com, space.nss.org

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu