Recenze: Volání divočiny. Film není špatný, když si zvyknete na digitálního psa. Ovšem do klasiky to má trošku daleko

Režisér Chris Sanders se rozhodl natočit dobrodružnou klasiku po vzoru slavného Jacka Londona. Jeho snímek Volání divočiny právě běží v kinech, a kromě klasického dobrodružného příběhu pro celou rodinu láká i na hereckou hvězdu Harrisona Forda. Film ale měl rozhodně na víc, nejhůře snad působí digitální psí hrdina.

Velké dobrodružství

Snímek není vůbec špatný, má obrovský potenciál, i když mohly být některé scény více dotažené a možná místo pokusu o humor se mohli tvůrci soustředit na doladění jiných důležitých detailů. Film celkově nepůsobí zase tak špatně. Příběh je skvělý, mohl by se klidně líbit malým i velkým divákům, ovšem má to své ale.

Jak už tomu u Jacka Londona bývá, jeho díla jsou hodně o zvířatech. V tomto případě se setkáváme se psím hlavním hrdinou. A to je ten problém. Pes není skutečný, ovšem vytvořený digitálně, a to působí v konečném provedení neskutečně rušivě.

Příběh filmu

A celý příběh se právě kolem tohoto nepěkně digitálně vytvořeného psa točí. Ten žije v bohaté rodině, kde se má přímo královsky, a protože je velký, unesou ho zloději. Ti jej mají v plánu prodat někomu, kdo bude potřebovat podobně statného psa na tahání saní. Ovšem tomuto psu se tedy rozhodně nechce poslouchat a moc toho ani neumí.

Digitálního psa Bucka tak čeká velmi zajímavá a dobrodružná cesta, během které se setkává s charismatickým samotářem Harrisonem Fordem. Jeho starý dobrodruh s velmi zajímavou a pošramocenou minulostí do příběhu skvěle zapadá, a herec si s tím poradil velmi dobře. Ostré rysy, které se derou přes zarostlou tvář a silná osobnost, to mu sedí.

Nakonec filmu i odpustíte toho digitálního psa.

Autor: Vlastimil Vachta
zavřít reklamu