Recenze: Nabarvené ptáče… Originálně natočený snímek o brutalitě, násilí ale také o nevinnosti a touze přežít

Dlouhých 11 let trvalo, než dal režisér Václav Marhoul dohromady tolik očekávaný snímek Nabarvené ptáče. Někteří diváci tleskali a plakali, jiní utíkali ze sálu. Je míra násilí a brutality v něm skutečně tak velká?

Konečně jsme se dočkali

Není snad nikdo, kdo by v Česku za poslední měsíce o tomto filmu neslyšel. Snímek probojoval do hlavní soutěže prestižního Benátského filmového festivalu a získal na něm studentskou cenu, a dokonce se pustí do boje o Oscara. Jenže mu musíte zkrátka dojít na chuť. Nejde o tradiční snímek, což už dopředu sám režisér avizoval. Jde o radikální černobílý snímek natočený podle slavného knižního románu Jerzyho Kosiňského. A násilí a brutalita v něm hrají hlavní roli – což mnozí diváci neunesli. Když si to vezmeme objektivně, na naše poměry je tam možná moc násilí, ale v porovnání s americkými snímky neuvidí divák nic moc neobvyklého. Uvidí jen pravdu.

Příběh Nabarveného ptáčete

Děj se odehrává za druhé světové války. Tato doba nebyla rozhodně procházka růžovým sadem. A to nejen proto, že Němci byli ti zlí. Lidé se stali také zlými a doba je donutila dělat věci nevídané. Už jen první scéna, kdy hlavní hrdina běží lesem a tiskne k sobě svou fretku, je děsivá. Chlapec je zbit jinými dětmi a ty ho nutí přihlížet, jak skupina malé a bezbranné zvíře zapálí. Chlapec je hlavním hrdinou filmu a je svými rodiči poslán na venkov, aby byl zachráněn. Jenže domek, ve kterém má žít, lehne popelem a jeho teta náhle umírá. Zůstává tak sám a nevlídným venkovem se tak musí prodírat bez pomoci.

Nevinné dítě a svět, ve kterém není místo pro dobro

Chlapec to kvůli své tmavší pleti, tmavým očím i vlasům nemá v té době vůbec jednoduché. Je tyranizován jak venkovským, tak i městským obyvatelstvem. Chlapec tak zakusí během své cesty snad všechno zlé, co jen mohl. Lidé jsou krutí, podezíraví a chovají se více než nesnášenlivě. Je tak svědkem vražd, umírání, zoofilie, pedofilie a všelijaké krutosti páchané na lidech i zvířatech. Jak se s tím asi tak malý chlapec má vyrovnat? Na takto těžké a složité téma se podařilo natočit snímek, který tu opravdu nemá obdoby. Kdo nesnese násilí a krutost, vidět by ho neměl, protože ho pak jen neobjektivně odsoudí. Ve filmu jde o víc než jen o násilí a brutalitu. A když se do děje vžijete, jedno oko nezůstane suché a druhou světovou válku budete vnímat zase o trošku jinak.

Snímek od minulého čtvrtka běží v kinech. Troufnete si na něj zajít?

Autor: Vlastimil Vachta

Mohlo by Vás zajímat​

ZAVŘÍT