Novozélandský režisér a scénárista Taika Waititi svého času začínal ve své domovině jako velmi úspěšný komik. Každý, kdo zná jeho tvorbu, ví, že jde o osobitého režiséra, který si v Hollywoodu dělá, co chce, především ale dělá to, co ho baví a dělá si to po svém. Nutno dodat, že se to líbí jak divákům, tak i kritikům a akademikům. Jeho nejnovější počin Králíček Jojo to dotáhnul na šest nominací na Oscara a my se tomu vůbec nedivíme.
O čem film je
Film se odehrává v jednom německém městě na samém konci druhé světové války. I když už je všem jasné, že dny Adolfa Hitlera a jeho posluhovačů už jsou nadobro sečteny, v ulicích se stále prohánějí mladí chlapci a ostatní náruživí nacisti ve vyžehlených uniformách. Kluk jménem Johannes, kterému všichni říkají Jojo, si však o Hitlerovi myslí své a má jej za hrdinu.
Dokonce se s ním spřátelil a jsou nerozlučná dvojka, tedy alespoň tomu tak je v Johannesově hlavě. Hitler je totiž jeho nejlepší imaginární kamarád. Jojo by se rád také podíval na bojiště, a bojoval za svého idola, ovšem když omylem špatně odpálí granát na cvičení nových členů Hitlerjugend, skončí v nemocnici. Po pár týdnech se vrací domů a ke svému údivu zjistí, že jeho maminka na půdě ukrývá židovskou dívku.
Jako správný nacista by ji sice měl udat, ale přesto to neudělá a nakonec zjišťuje, že to s těmi nacisty nebude tak slavné, jak si myslel, a že je všechno nejspíš skutečně úplně jinak, než si myslel. Ta nacistická propaganda asi byla jen snůškou lží.
Hitler jako imaginární kamarád
Natočit komediální verzi dramatu o druhé světové válce, to by zvládnul málokdo tak dobře, jako právě Waititi. V něčem tento film připomíná filmy od Tarantina, ale určitě nechceme srovnávat. V tomto případě jde totiž o skutečný originál a Králíček Jojo naprosto grandiózně přeskakuje z jednoho žánru na druhý. Film je sympatický, je vtipný a někdy až ujetý. Tedy alespoň co se týče scén s imaginárním kamarádem Hitlerem. K tomu jde o jakousi retro rodinnou podívanou a do toho nám režisér občas i připomene, že jen o kousek dál stále zuří válka a lidé umírají.
Být, či nebýt nacistou?
Při sledování filmu máme občas pocit, že se díváme na dva různé filmy, které někdo slepil dohromady. Ale slepil je dosti originálně. Film působí svižným dojmem, je zábavný a je i smutný. Každý z herců předvedl výborný výkon a dal do své role všechno. Nejvíce ale určitě zaujal malý herec Roman Griffith Davis. Malý nacista, který postupně přichází na to, že být nacistou vlastně není žádná výhra, je prostě excelentní. Na Oscara nominovaná Scarlett Johansson v roli maminky, by si pro svou sošku určitě dojít měla, protože i ona filmu dodává šťávu.
Králíček Jojo si jako válečná podívaná s komediálními prvky vede opravdu nad očekávání dobře. V oscarovém souboji budeme snímku držet pěsti.
