Snímek s na první pohled malebným názvem Purpurové řeky je ve skutečnosti hrůzný thriller s bizarními policajty a komplikovaným vrahem, který připomíná legendárního Hannibala Lectera. A i když je film dokonalý nesmysl, je tak smyslný, že jste vděční, že se na něj stejně díváte.
Originální zápletka a mrazivá atmosféra
Film začíná paralelními příběhy dvou policistů, kteří se nakonec setkají. Jedním z nich je Niemans, kterého hraje Jean Reno. Tento proslulý pařížský vyšetřovatel je známý vlk samotář, a když se ho někdo zeptá na jeho jednotku, odpoví: „Já jsem ta jednotka.“. Druhým je provinční policista Kerkerian, kterého ztvárnil Vincent Cassel.
Niemans vyšetřuje vraždu muže, který je nalezen zavěšený ve výšce 150 metrů ve fetální poloze, oslepený, s amputovanýma rukama. Kerkerian vyšetřuje znesvěcení hrobky s dítětem, které podle matky zabil ďábel.
Vyšetřování probíhá v působivě opuštěném údolí ve francouzských Alpách, kde se na svazích „drží“ slavná univerzita. Děti jejích učitelů zde chodí do školy, aby se nakonec samy staly v budoucnu profesory. Děkan univerzity je „starostou údolí“ a povýšeně Niemansovi říká: „Všichni žijeme v dokonalé harmonii. Obvinit jednoho z nás znamená obvinit nás všechny, včetně mě.“
Niemans nemá nikoho, koho by chtěl obvinit. Vražda je nepochopitelná. „Ruce a oči jsou části těla, které patří jen nám,“ řekne mu po pitvě chirurg a dodá, že podle jeho názoru byla oběť mučena několik hodin. Niemans se plahočí vyšetřováním, mrzutý, uzavřený do sebe, bojí se psů, setkává se s Kerkerianem a pak se s ním setkává znovu. Proč se zdá, že jejich dva případy vedou na stejná místa?
Působivá hudba, stylová kamera a dva skvělé herecké výkony
Film je studený a šedivý jako „Mlčení jehňátek“ a jeho horská příroda nevypadá jako místo pro lyžařskou dovolenou, ale jako místo, kde byste se mohli ztratit a nikdy nenajít. Všimněte si také, jak se z nevinné návštěvy univerzitní knihovny nějakým způsobem stane výlet do pekelné badatelny.
Místnost je architektonicky krásná, ale režisér Kassovitz a jeho kameraman Thierry Arbogast ji nasvítili a pohybují se v ní tak, že se zdá, jako by každý nevinný student vzhlédl od satanistických studií. Celá univerzita – areál, laboratoře, děkanát – působí takovým neveselým dojmem.
Mezi oběma policisty vznikne nevrlý vztah, jehož základem je postupné uvědomování si Niemanse, že Kerkerian není úplný hlupák. Při jejich návštěvě malého špinavého nájemního bytu se objeví moment, kdy Kassovitz nějak ze vzduchu vykouzlí napětí. A scéna, kdy se Niemans a místní horolezkyně spouštějí po ledové stěně, aby našli deset let starý vzorek kyselého deště, je potřebný jako vodítko. Najdou další stopu – druhou oběť. To vše bohužel nakonec přinese řešení záhady a konec skvělého filmu.
Zdroj: imdb.com, metacritic.com
