Kawasakiho růže aneb život je někdy složitější než origami

Dvojice režiséra Jana Hřebejka a scénáristy Petra Jarchovského patří již roky k našim nejpřednějším a nejvyhledávanějším filmovým tvůrcům.  Z jejich dílny pochází řada nejúspěšnějších českých snímků posledních let, například Pelíšky, Musíme si pomáhat, Pupendo, Horem pádem, Kráska v nesnázích, U mě dobrý či Nevinnost. V roce 2009 se společně sešli při natáčení dramatu Kawasakiho růže, ve které je hlavní postava konfrontována se svou minulostí.

Tajemství skryté v archivu

Snímek je jedním z těch, ve kterém jsou hlavními tématy především vyrovnání se s obdobím normalizace, kdy byl život mnoha lidí ovlivněn činností StB, a odpuštění minulých vin. Film se zaměřuje na příběh disidenta a nyní uznávaného psychiatra Pavla Josky. Když má v pokročilém věku převzít Cenu paměti národa, při natáčení dokumentu o jeho disidentské činnosti a nelehkém životě vychází najevo, že v mládí pravděpodobně naopak s StB spolupracoval a zničil život jednomu nadějnému sochaři.

Postupné odkrývání starých pravd i lží

Většina filmů dvojice Hřebejk-Jarchovský má humorný podtext, u Kawasakiho růže ho ale divák nenajde. Jedná se o velmi silné psychologické drama s rodinným a politickým pozadím. Kromě silného tématu a řady otázek, které s ním souvisejí, snímek velmi pozvedají i skvělé herecké výkony. V centru filmu stojí tři mužské postavy v čele s Martinem Hubou v roli profesora Josky, jeho zetěm v podání Milana Mikulčíka, který se o minulosti hlavy rodiny dozvídá jako první, a Ladislavem Chudíkem v roli bývalého pracovníka StB. Kromě manžela má ale svá tajemství i jeho žena Jana v podání Daniely Kolářové. Největším je to, kdo je vlastně biologickým otcem jejich dcery Lucie, kterou ztvárnila Lenka Vlasáková.

Metaforický název

Tvůrci pro snímek zvolili velmi nevšední název. Kawasakiho růže je totiž jednou z nejsložitějších japonských papírových skládaček origami. Název je tak sofistikovanou metaforou, kterou se autoři filmu snažili popsat velmi komplikované skládání jednotlivých složek příběhu, který na plátně sledujeme, i to, že se na něj dá, stejně jako na papírovou skládačku, nahlížet z různých úhlů pohledu. Který je ale ten správný?

Zdroj: csfd.cz, idnes.cz

Autor: Martina Šťastná
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu