Inferno: Pohádka o tom, jak Robert Langdon zachránil svět aneb Když se filmaři nedrží literární předlohy

Působivý název Inferno byl pro filmaře vždy lákavý. Toto označení tak nese například akční snímek s Jeanem-Claudem Van Dammem či horor italského režiséra Daria Argento. V roce 2016 stejný název využili i tvůrci třetího snímku o profesoru Robertu Langdonovi, neboť se stejně jako u předchozích filmů rozhodli použít název shodný s literární předlohou od Dana Browna.

Méně historie, více akce

Do režisérského křesla stejně jako u snímků Šifra mistra Leonarda a Andělé a Démoni znovu usedl Ron Howard, hudbu složil Hans Zimmer a v hlavní roli se samozřejmě opět objevil Tom Hanks. U filmových sérií se často říká, že nejlepší je první díl. Šifra mistra Leonarda byla bezpochyby velmi zajímavá, ale Inferno je v mnohém ještě lepší, tedy alespoň na první pohled. Oproti oběma předchozím snímkům má Inferno rychlejší spád a působí napínavěji. Jedním z důvodů je to, že se tvůrci rozhodli vzít k srdci věc, která byla u dřívějších filmů kritizována. Zredukovali proto pasáže působící dojmem vysokoškolské přednášky z historie.

Méně náboženství, více vědy

K větší aktuálnosti snímku a jeho propojenosti s naší současností přispívá i zajímavé téma. To totiž není do takové míry jako u předešlých snímků spojeno s náboženstvím. Zápletkou je děsivý plán kontroverzního miliardáře a vědce Bertranda Zobristy, který se rozhodně problém přelidnění na planetě vyřešit vypuštěním speciálního viru. Tento problém musí Robert Langdon společně s tajemnou doktorkou Siennou Brooks vyřešit. V průběhu děje se společně s hlavními hrdiny opět procházíme nádhernými historickými památkami, tentokrát zejména ve Florencii a v Benátkách, a luštíme nejrůznější symboly ukryté v renesančních dílech spojených především se spisovatelem Dante Alighierim.

Velká škoda falešného amerického happyendu

Film vás překvapivě snadno vtáhne do děje, a vy tak ústřední dvojici napjatě sledujete až do Istanbulu a čekáte, zda se jim podaří přijít včas a lidstvo před virem ochránit. Zde ale dochází k jednomu velkému problému. Literární předloha Inferna má vyvrcholení velmi působivé a závěr je svým způsobem geniální. Bohužel o filmu se to říci již nedá. I když se totiž snímek jinak románu poměrně přesně ve většině věcí drží, závěr je zcela odlišný a šťastný konec bohužel sráží úroveň filmu o dost níže.

Zdroj: deepfocusreview.com, independent.co.uk

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu