Existuje jen hrstka filmových postav, které jsou natolik reálné, že je diváci označují za „prubířské kameny“. Rychlý Eddie Felson je jednou z nich. Kulečníkový mistr v podání Paula Newmana ve filmu Hazardní hráč z roku 1961 je nezapomenutelný. Váhu mu dodává i skutečnost, že film není o jeho vítězství v závěrečné hře, ale také o jeho porážkách v kulečníku i v životě. Je to jeden z mála amerických filmů, v němž hrdina vítězí tím, že se „vzdá“, že přijme realitu místo svých snů.
Život je jako kulečník
Kulečník je skvělou „arénou“ pro filmové klání, ale snímek se nesnaží sledovat hru záběr po záběru, nebo dokonce vysvětlit pravidla. Hráči mezi sebou soupeří o vnitřní sílu.
Film by mohl být o jakékoliv jiné hře závislé na blafování, sebevědomí, hospodaření s penězi a psychologii. Můžeme tak nadneseně říci, že o čtyři roky později byl tento snímek „předělán“ na film „Cincinnati Kid“ o pokeru.
Vynikající herecké výkony
Film zajistil Paulu Newmanovi průlom do první řady hollywoodských herců, ale ve filmu je celá řada dalších herců, kteří jsou neméně důležití a neméně skvělí.
Hlavní zkouška Newmanovy postavy nepřichází u kulečníkového stolu, ale v jeho vztahu se Sarah Packardovou, jejíž příběh je vyprávěn stejně plně jako Felsonův vlastní. Hazardní hráč není jedním z „machistických“ filmů devadesátých let, v nichž tvůrci nejsou schopni vidět ženu jinak než v těch nejjednodušších souvislostech.
George C. Scott se v roli chladného a zákeřného hazardního hráče Berta Gordona objevil teprve ve svém třetím filmu. Způsob, jakým hraje proti Sarah, tu krutým slovem, tu náznaky, je stejně tvrdý a bolestný jako jeho příkaz nechat Eddiemu zlomit palce. Bert je vždycky vypočítavý. Když Eddiemu řekne, že je „smolař“, víme, že to říká proto, aby ho motivoval k vítězství, nebo ho dotlačil k prohře. Nikdy neříká svůj nic jen tak.
Pak je tu Jackie Gleason jako legendární kulečníkový šampion „Minnesota“, muž, kterého musí Eddie porazit, aby dokázal, že je nejlepší. Zajímavé je, že působí stejně nezapomenutelným dojmem, ačkoli Scott má ve filmu mnohem více dialogů. Jeho řeč těla, smutný obličej, způsob, jakým pracuje se stolem, nedostatek zbytečných pohybů ale vydají za více než tisíc slov. Mimochodem Gleason i Scott získali za své vedlejší výkony nominaci na Oscara.
Černobílá klasika
Film podle románu Waltera Tevise napsali Robert Rossen a Sydney Carroll a v černobílé verzi ho natočil Eugene Shuftan, který za něj získal Oscara. Chcete-li pochopit, proč je černobílý film správnou volbou, porovnejte snímek s filmem Martina Scorseseho Barva peněz, v němž si Newman rovněž zahrál „Rychlého Eddieho“, který ale vypadá příliš jasně a živě pro stylové šero kulečníkového salonu o půlnoci. Nicméně právě za Barvu peněz získal Newman svého jediného Oscara.
Ve filmu se objevuje i nenápadná galerie dalších herců. Willie Mosconi, dlouholetý mistr USA v kulečníku, si zahrál „Willieho“ a předvedl také některé z triků, ačkoli legenda praví, že Gleason dělal své vlastní triky a Newman většinu svých. Murray Hamilton, filmový Findley, se o šest let později proslavil rolí pana Robinsona ve filmu Absolvent.
Silný příběh
Film produkoval a režíroval Robert Rossen, který se snažil dopřát plnou váhu a čas na plátně všem postavám. Nejvíce z toho těží Sarah, která vysedává na autobusovém nádraží, když nemůže spát, a která chodí v úterý a ve čtvrtek na vysokou školu a v ostatní dny pije. Když chce Bert vzít Eddieho do Louisville na zápas o velké peníze, Eddie podlehne jejím slzám a vezme ji s sebou. Bert v ní vidí soupeřku a během několika dní ji zkušeně a nemilosrdně zničí.
To, že se film tolik věnuje i těmto dvěma vedlejším postavám, dodává jejich soupeření na síle, dodává příběhu hloubku a pikantnost. Při sledování tohoto snímku se tak přirozeně zamýšlíme i nad tím, že mnoho moderních filmů je jednorozměrných a lineárních, vyprávějících s povrchním spěchem jen jeden příběh o jedné postavě.
Zdroj: imdb.com, hollywoodreporter.com
