Dopisy z fronty: Válečný příběh, jehož hlavními postavami jsou ženy

Většině válečných filmů je společné to, že nám připomínají především hrůzy války a snaží se udržet historickou paměť země. Francouzský režisér Xavier Beauvois se ale ve svém snímku rozhodl postupovat zcela opačně. Zajímá se o tu „nejnudnější část války“, o ty, kteří zůstali doma. Zajímavý snímek se soustředí na osudy žen, které se v době první světové války musely starat o statky, když muži odešli na frontu.

Rizika válečných filmů, které se odehrávají v zázemí

Stovky žen, starců a dětí byly během první světové války ponechány sice stranou od střel, ale zároveň ponechány i napospas svému osudu v mučivém očekávání návratu svých blízkých. Jen málo filmů v dějinách kinematografie se věnuje válce mimo bojiště. Důvodem je většinou to, že zachycení života těchto postav není zajímavé po audiovizuální stránce a nevtáhne nás do děje. To se bohužel stalo osudné i snímku Dopisy z fronty.

Muži odešli, ženy zůstaly

Děj se odehrává ve Francii, muži z rodiny Sandrailových jsou povoláni do války a o statek se vším, co k němu patří, se musí postarat ženy, které tam zůstaly. Dopisy z fronty tak vypráví o jejich nelehké práci během různých ročních období, o příchodu amerických vojáků a samozřejmě také o jejich utrpení, když čekají na návrat svých manželů, synů, bratrů či milenců. Snímek má tři hlavní ženské postavy, matku Hortense Sandrailovou, její dceru Solange a mladou dívku Francine, která se nechá najmout na práci. Režisér Xavier Beauvois v této trojici působivě zobrazuje generační rozdíly i rozdílné představy o životě.

Málo skutečného děje, příliš dokumentace

Celkově je na tom rodina Sandrailových finančně poměrně dobře, o bídě či nedostatku jídla tak snímek nehovoří. Nejsou ani bohatí, ani chudí, jde o obyčejnou, normální rodinu, která žije na průměrné farmě a vede stejný život jako mnoho jiných. Na Dopisech z fronty tak není opravdu nic zvláštního, spíše naopak. Režisér Beauvois odstranil z děje vše nadbytečné, aby jej zredukoval na jakousi dokumentaci života na jednom statku za války. To ale na kvalitní film, jehož délka přesahuje dvě hodiny, bohužel nestačí. Film je příliš zdlouhavý a postrádá zápletku, které by ho obohatila. Nepříliš zajímavá je i jeho vizuální stránka.

Zdroj: theguardian.com, imdb.com

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu