Film Dobrodruzi z roku 1967 je dnes považován za kultovní snímek. Ačkoli francouzská kritika na film reagovala spíše zdrženlivě, u diváků se stal ihned velkým hitem, mimo jiné díky hvězdné síle a jiskřivé chemii galských superhvězd Alaina Delona a Lina Ventury. V roli záhadné Laetitie zaujala kanadská modelka Joanna Shimkus.
Kontroverzní scénárista
Volnomyšlenkářská umělkyně Laetitia se spřátelí se sympatickým automobilovým závodníkem Rolandem a jeho nejlepším přítelem odvážným pilotem dvouplošníku jménem Manu. Když Manu předvede letecký kousek přes Vítězný oblouk, stane se obětí krutého žertu, který ho stojí pilotní průkaz. Shodou okolností se následně dozvědí o letadle, které se zřítilo do oceánu u pobřeží Konga a bylo plné peněz. Zaujatý Manu a Roland tak dívku pozvou na dobrodružnou výpravu, která ale později nabere jiný směr.
Zajímavé je, že režisér a scénárista Robert Enrico pro tento film adaptoval pouze první polovinu výchozího románu a druhou část ponechal jeho autorovi, kterým byl José Giovanni. Giovanni dodnes zůstává ve Francii významnou, ale kontroverzní kulturní osobností. Odsouzený zločinec, který ve vězení unikl trestu smrti a poté se prosadil jako uznávaný autor kriminálních románů a scenárista. Mimochodem s Delonem i s Venturou spolupracoval hned několikrát.
Důležitý není děj, ale charaktery a vztahy postav
Giovanni tvrdil, že za své zločiny již zaplatil a zasloužil se o nový život. Sám byl zastáncem pravicových hodnot, zejména trestu smrti, ale jeho dílo se vyznačuje empatií k psancům, lidem na okraji společnosti a utlačovaným. To je zřetelně cítit i v poetickém, romantizujícím a melancholickém příběhu, který je ve filmu utkán. Dobrodruzi jsou stejnou měrou dobrodružným příběhem o hledačích pokladů i intimním charakterovým dílem o provizorní rodině sympatických smolařů, kteří se snaží vyhnout krutým zvratům osudu.
Kritika vytýkala filmu bezcílný a letargický děj. Pro ty, kteří nejsou schopni nebo ochotni propadnout jeho kouzlu, je film sice obtížný, ale přesto má v sobě onu milou, hravou pitoresknost, která byla na konci šedesátých let ve francouzské kinematografii tak běžná. Příběh střídá lehkou komedii, romanci, hitchcockovské napětí a akci, ale tyto změny tónů vůbec nenarušují náladu osudové romance, kterou Enrico tak krásně vytváří.
Stejně tak vztahy jiskří a mění se s podobnou lehkostí. Pravé potěšení z filmu spočívá v postavách a v roztomile nestandardním vztahu, který Laetitia sdílí s oběma muži. Ten se pohybuje na hranici mezi romantickým a rodinným vztahem. Oba se k ní chovají jako k milované mladší sestře. Ona se o ně na oplátku hluboce zajímá a neprojevuje žádnou snahu rozbít jejich neortodoxní rodinnou jednotku tím, že by si vybrala jednoho nebo druhého, nebo dokonce do toho zamíchala sex.
Nenápadný herecký koncert
Herci ztělesňují své postavy dokonale, přičemž souznění Delona a Ventury se téměř podobá souznění komiksových hrdinů Tintina a kapitána Haddocka a podtrhuje pocit radostného chlapeckého dobrodružství, než události naberou temnější, tragičtější spád.
Enrico nešetří akcí ani podívanou, jako jsou kaskadérské kousky s letadly, auty, podvodní sekvence, flashback popisující hromadnou evakuaci francouzských kolonistů v Kongu či vzrušující vrcholná přestřelka na ostrově, ale film je především o charakterech. Naši hrdinové jsou snílci, pro které jsou peníze jen prostředkem k dosažení cíle, pronásledovaní melancholií a neschopní uniknout rozmarné realitě života.
Zdroj: imdb.com, fantrippers.com
