Čas na změnu: Nevšední psychologická sonda o dětství a dospívání v izolaci

Mladá Stephanie je úplně sama. Žije sice se svými rodiči, ale ti jsou, dá se říci, přítomni pouze fyzicky, nikoli citově. Oba mají své vlastní problémy, a i když vědí, že to není dokonalý domov pro výchovu dítěte, nedokáží s tím nic udělat. Tak by se dala stručně shrnout nelehká výchozí situace německého snímku Čas na změnu, který je od července ke zhlédnutí na HBO GO. Film se odehrává v sedmdesátých letech minulého století.

Rodiče tu jsou, ale zároveň nejsou

Stephaniina matka je psychicky labilní a příliš ztracená v minulosti, než aby myslela na dceřino dětství. Vzpomínky na její rodiče ji udržují v nekonečné touze po dětství, které jí samotné nebylo dopřáno. Stephaniin otec je naopak příliš zaneprázdněn životem v přítomnosti a sledováním televize, starání se o druhé je pro něj jen překážkou na osobní cestě ke spokojenosti. Stefanie tak žije v naprosté izolaci.

Když se z domova stane vězení

Scenáristka a režisérka Sabrina Mertensová chápe, že její hlavní hrdinka je zpočátku příliš mladá, na začátku filmu je jí přibližně sedm až osm let, na to, aby plně pochopila, že tato situace ji pomalu ale jistě ubíjí. Proč by měla chodit do školy, když může zůstat doma a hrát s matkou stolní hry a skákat po polštářích? Proč by měla chtít opustit  dům, když její rodiče spokojeně zůstávají v jeho zdech, jako by jim poskytoval útočiště před nějakým neznámým zlem? Nic ale netrvá věčně, Stefanie dospívá a zatouží po úniku z tohoto klaustrofobického hnízda.

Únik od reality

Zajímavé je, že ale divák a kamera nikdy neopustí hranice domu. Víme, že Stefanie občas odchází, například do obchodu, ale jediné cesty, jichž jsme svědky, jsou ty, které se odehrávají z jednoho pokoje do druhého. Ke klaustrofobickému pocitu přispívá i to, že dům je přeplněn mnoha věcmi a celý je v dost žalostném stavu. Stefanie postupem doby prchá ze své beznaděje, úzkosti a deprese do světa temných fantazií…

Zdroj: cineuropa.org, hbogo.cz

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu