Snímek Bílý palác je v podstatě milostným příběhem, který si klade odvěkou otázku: „Může mladý židovský muž z bohatého předměstí St. Louis najít štěstí s opilou a chlípnou servírkou z kiosku s hamburgery, která je o šestnáct let starší než on?“ Hlavní role ztvárnili Susan Sarandonová a James Spader.
Silný příběh založený na mnoha kontrastech obou protagonistů
Film byl natočen v roce 1990 podle stejnojmenné knihy tehdy začínajícího spisovatele Glenna Savana. Režie se ujal Mexičan Luis Mandoki, který do té doby natočil jediný americký celovečerní film „Gaby – Pravdivý příběh“, který vycházel ze života Gabrielly Brimmerové, jež vyrůstala v boji s dětskou mozkovou obrnou.
Ve filmu z roku 1987, který sklidil chválu kritiky, ale komerční úspěch byl malý, si zahrály Liv Ullmannová a Norma Aleandro, která byla nominována na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli.
Vzhledem k datu uvedení byl v roce 1990 Bílý palác označován za podzimní odpověď na „Pretty Woman“. Divákům byl opět předložen příběh o Popelce, ale s určitými rozdíly. Tentokrát nejde o bohatého obchodního manažera, který se zamiluje do krásné prostitutky, ale o mladého manažera reklamní agentury, který se zamiluje do starší ženy, která je servírkou v podniku s hamburgery.
Také se objevují pochybnosti o tom, kdo má z tohoto vztahu větší prospěch, zda mladý muž, který je upjatý a odtažitý, nebo starší žena, která umí být upřímná a je také, jak připomíná i píseň ze soundtracku, v nejlepších sexuálních letech.
Když se ze sexu stane láska
Mnoho žen říká Maxovi, kterého hraje James Spader, že má krásné oči a je opravdu hezký. Zdá se, že ani komplimenty, ani nic jiného se k sedmadvacetiletému muži ale nedostane. Je citově uzavřený od chvíle, kdy jeho mladá žena zahynula při autonehodě.
Třiačtyřicetiletá Nora, kterou hraje Susan Sarandonová, ho ale dokáže oslovit – nejprve sexem a pak i celkovou přitažlivostí. Ale film ve skutečnosti není o této přitažlivosti.
Je to film na téma přiměřenosti. Spader je touto ženou fascinován a chce s ní být, ale zároveň považuje za nutné skrývat ji před svou židovskou rodinou i přáteli z vyšší střední třídy. Ví, že by s ní nesouhlasili kvůli jejímu původu, věku i náboženství.
Když se konečně odhodlá a vezme ji na večeři, je to katastrofa. Částečně proto, že několik žen k ní cítí odpor i závist, neboť Maxe považují za prvotřídní „úlovek“, který by měl být spojen s vhodnou nezadanou ženou, a ne s pochybnou servírkou. Část viny nese i Nora, která to přežene s pitím a způsobí zbytečnou konfrontaci.
Výborně napsané dialogy, které mnohdy pobaví
Od té chvíle se film řídí osvědčenou linií – ona prchá, on ji následuje. Než však film upadne do šablonovitosti, nastoluje Bílý palác zajímavé otázky o těch romancích, které se vymykají společensky schváleným vzorcům.
Nejjednodušší na světě je pohodlně vklouznout do „vhodného“ vztahu s partnerem, který odpovídá vkusu a předsudkům vašeho společenského okruhu. Přesto se mnoho lidí ocitá v nekonformních vztazích, v nichž je ale hloubka citů mnohem větší.
To je dilema, kterému Spader ve filmu čelí. Ještě nikdy nepotkal ženu, která by ho oslovila tak hluboce jako Sarandonová. Dokonce ani jeho žena. Je to láska? Neví. Je to potřeba. Je to nutkání. Přesto existuje tak daleko mimo jeho společenský okruh, že ji nechce pustit dovnitř.
Slabinou filmu je, když upadá do stejných sentimentálních romantických klišé jako nespočet jiných milostných příběhů. Přesto je v Bílém paláci mnoho dobrého, co se týká srdce i rozumu.
Zdroj: imdb.com, myjournalcourier.com
